Povinnosti placení pojistného zaměstnavatelem podléhá příjem ze zaměstnání za předpokladu, že se osoba považuje ve zdravotním pojištění za zaměstnance podle § 5 písm. a) z. č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zúčtovaný příjem svojí výší nebo povahou zakládá účast na zdravotním pojištění, resp. z titulu tohoto příjmu vzniká povinnost platit pojistné. Osoby individuálně podnikající platí pojistné z příjmů ze samostatné činnosti ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 a 2 z. č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP) tehdy, považují-li se ve zdravotním pojištění za osobu samostatně výdělečně činnou podle ustanovení § 5 písm. b) cit. zákona č. 48/1997 Sb.

Nejsou výjimkou situace, kdy mají pojištěnci souběžně více příjmů buď v jednom zaměstnání nebo ve více zaměstnáních, případně mohou mít kromě zaměstnání i příjmy z podnikání. V takových případech musí jak zaměstnavatel, tak případně i pojištěnec vyhodnotit, jak mají z pohledu zdravotního pojištění správně postupovat.

Primárně je důležité posoudit, zda musí být při placení pojistného dodržen u jednotlivých příjmů minimální vyměřovací základ nebo může být v souladu se zákonem odvedeno pojistné i z příjmu nižšího, než je zákonné minimum. Od roku 2013 již není ve zdravotním pojištění určen pro zaměstnavatele (zaměstnance) i OSVČ maximální vyměřovací základ, což znamená, že platba pojistného, resp. záloh na pojistné není u těchto subjektů omezena horní hranicí.

V následujících příkladech si předvedeme postupy zaměstnavatele i pojištěnce při placení pojistného na zdravotní pojištění v právních podmínkách roku 2023 v situaci, kdy musí být zaměstnavatelem (nebo podnikatelem)  dodržen minimální vyměřovací základ.

Příklad č. 1

Zaměstnanec pracuje u zaměstnavatele s pravidelným příjmem 21 000 Kč. Současně je zaměstnán u jiného zaměstnavatele taktéž na základě pracovní smlouvy s příjmem 2 200 Kč.

V případě zaměstnání podle pracovní smlouvy platí, že povinnosti placení pojistného podléhají veškeré zúčtované příjmy, zdaňované podle § 6 ZDP, a to bez ohledu na jejich výši. Na rozdíl od některých dalších příkladů tedy nehraje u pracovní smlouvy roli výše zúčtovaného příjmu, pojistné se odvádí vždy.

Při řešení tohoto případu platí následující:

• každý ze zaměstnavatelů je povinen přihlásit osobu u zdravotní pojišťovny jako zaměstnance, za kterého bude odvádět pojistné. Odhlášení proběhne ke dni skončení zaměstnání;
• z vyměřovacího základu 21 000 Kč činí částka pojistného 2 835 Kč. Jednu třetinu (945 Kč) srazí zaměstnavatel zaměstnanci, zbývající dvě třetiny (1 890 Kč) uhradí zaměstnavatel ze svých zdrojů;
• zaměstnavatel s příjmem 2 200 Kč nemusí dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ a pojistné odvádí sazbou 13,5 % z částky 2 200 Kč. Podmínkou pro uplatnění tohoto postupu je skutečnost, že zaměstnavatel má k dispozici potvrzení od „hlavního“ zaměstnavatele, že tento za zaměstnance odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

Příklad č. 2

Kromě příjmu 21 000 Kč má zaměstnanec zároveň u jiného zaměstnavatele příjem na dohodu o pracovní činnosti ve výši 5 000 Kč.

Ve srovnání s předcházejícím příkladem je zde patrná odlišnost v tom směru, že příjem na dohodu o pracovní činnosti podléhá v roce 2023 povinnosti placení pojistného zaměstnavatelem pouze tehdy, činí-li alespoň 4 000 Kč, což je v tomto případě splněno. Kdyby nastala situace, že by příjem na dohodu o pracovní činnosti poklesl pod 4 000 Kč, musel by být zaměstnanec u zdravotní pojišťovny na příslušný kalendářní měsíc odhlášen. Ve zdravotním pojištění by však této osobě nevznikl u dohody problém, protože pojistný vztah je každopádně řešen ve druhém zaměstnání. Pojistné se z dohody o pracovní činnosti taktéž odvádí ze skutečné výše příjmu za podmínky potvrzení od „hlavního“ zaměstnavatele o odvodu pojistného alespoň ze zákonného minima.

Příklad č. 3

Zaměstnanec je současně zaměstnán u dvou zaměstnavatelů, jeho hrubý příjem činí 8 500 Kč a 11 000 Kč, v žádném zaměstnání se nejedná o dohodu o provedení práce.

Ačkoliv příjem nedosahuje ani v jednom zaměstnání minimální mzdy, součet hrubých mezd minimální vyměřovací základ převyšuje, to znamená, že každý ze zaměstnavatelů odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu. Nutností je spolupráce obou zaměstnavatelů, neboli zaměstnavatelé si navzájem dokladují výši příjmu (tento doklad je důležitý i pro případnou kontrolu ze zdravotní pojišťovny) a žádný z nich dopočet do minima neprovádí.

Příklad č. 4

Pojištěnec je zaměstnán na dohodu o provedení práce s měsíčním příjmem maximálně 10 000 Kč. Současně má příjmy z nájmu ve výši 35 000 Kč ročně (nemovitost není zapsána v obchodním majetku) a rovněž příjmy podle § 10 ZDP.

Za této situace nemá osoba ve zdravotním pojištění vyřešen svůj pojistný vztah, neboť žádný z uvedených příjmů účast na zdravotním pojištění (a tedy ani povinnost placení pojistného) nezakládá. Jelikož pojištěnec není v rámci kalendářního měsíce evidován u zdravotní pojišťovny ani jeden den jako:

• zaměstnanec ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) z. č. 48/1997 Sb. nebo jako

• osoba samostatně výdělečně činná nebo jako

• osoba, za kterou platí pojistné i stát,

stává se na daný kalendářní měsíc tzv. osobou bez zdanitelných příjmů s měsíční povinností placení pojistného ve výši 13,5 % z hodnoty minimální mzdy.

Pojistný vztah by vyřešilo zaměstnání na dohodu o provedení práce v tom kalendářním měsíci, ve kterém by příjem přesáhl 10 000 Kč.

Příklad č. 5

Zaměstnanec pracuje u jednoho zaměstnavatele na dohodu o pracovní činnosti s příjmem 10 000 Kč a u druhého zaměstnavatele taktéž na dohodu o pracovní činnosti při příjmu 1 500 Kč.

Při řešení této situace je podstatné, že z příjmu 10 000 Kč se pojistné odvádět bude, naproti tomu částka 1 500 Kč účast na zdravotním pojištění nezakládá. Povinnosti placení pojistného tak podléhá pouze částka hrubého příjmu 10 000 Kč, ovšem s potřebou provedení dopočtu a doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu.

Příklad č. 6

Podnikající osoba platí v roce 2023 měsíční zálohy v minimální povinné výši 2 722 Kč, samostatná výdělečná činnost je v daném souběhu hlavním zdrojem příjmů. Současně je zaměstnána s příjmem „balancujícím“ na hranici minimální mzdy.

Protože tato osoba platí ve své samostatné výdělečné činnosti alespoň minimální zálohy jako OSVČ, nemusí být v zaměstnání dodržen při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ. Pokud příjem v zaměstnání nedosáhne v některém měsíci roku 2023 minimální mzdy, neprovádí zaměstnavatel dopočet do zákonného minima, ale odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu. Tento svůj postup však musí mít podložen čestným prohlášením zaměstnance, ve kterém dotyčný potvrdí, že jako OSVČ platí alespoň minimální zálohy.

Příklad č. 7

Pojištěnec, který je zaměstnán, se v roce 2023 rozhodl současně začít podnikat jako osoba samostatně výdělečně činná.

Nejpozději do osmi dnů po zahájení samostatné výdělečné činnosti se musí pojištěnec přihlásit u zdravotní pojišťovny jako OSVČ, bez ohledu na to, zda bude v daném souběhu podnikání hlavním nebo vedlejším zdrojem příjmů. V případě osob podnikajících na základě živnostenského oprávnění lze tuto povinnost alternativně splnit i prostřednictvím Centrálního registračního místa obecního živnostenského úřadu, a to vyplněním tiskopisu nazvaného Jednotný registrační formulář. Z hlediska placení pojistného je pak rozhodující, zda bude pro tohoto pojištěnce jeho samostatná výdělečná činnost hlavním nebo vedlejším zdrojem příjmů.

Pokud bude pojištěnec považovat zaměstnání i nadále za hlavní zdroj svých příjmů, nebude jeho povinností platit zálohy na pojistné a pojistné za rok 2023 doplatí nejpozději do 8 dnů po dni, ve kterém jako OSVČ podá, případně bude povinen podat v roce 2024 Přehled o výši daňového základu za rok 2023.

Bude-li pojištěnec naopak považovat samostatnou výdělečnou činnost za hlavní zdroj svých příjmů, platí v roce 2023 od měsíce, ve kterém tuto činnost zahájí, zálohy na pojistné alespoň v minimální částce 2 722 Kč. V zaměstnání pak nebude zaměstnavatel muset při odvodu pojistného respektovat minimální vyměřovací základ, ale při příjmu nižším než minimální mzda bude odvádět pojistné ze skutečné výše příjmů zúčtovaných zaměstnanci. Současně však musí mít zaměstnavatel ve své evidenci založeno čestné prohlášení, ve kterém zaměstnanec potvrdí, že jako OSVČ platí alespoň minimální zálohy. Zaměstnavatel není povinen zkoumat (což platí u vystavovaných čestných prohlášení i obecně), zda zaměstnanec tyto zálohy ve skutečnosti platí – v tomto případě se jedná o vztah mezi zdravotní pojišťovnou a pojištěncem jako osobou samostatně výdělečně činnou. Každé čestné prohlášení je pro zaměstnavatele rozhodným dokladem pro odvod pojistného.

Skutečnost, zda je při souběhu příjmů samostatná výdělečná činnost hlavním nebo vedlejším zdrojem příjmů, oznamuje pojištěnec zdravotní pojišťovně při zahájení podnikání, a také při podání Přehledu zatržením těch kalendářních měsíců, kdy pro OSVČ neplatil minimální vyměřovací základ.

Podotýkám, že z titulu všech svých činností musí být občan pojištěn u jedné zdravotní pojišťovny.  

S účinností od 1. 1. 2021 mohou OSVČ vstoupit do režimu paušální daně, kdy však jednou z podmínek tohoto postupu je požadavek, že pojištěnec nesmí mít příjmy ze závislé činnosti.