Zaměstnavatel je ve zdravotním pojištění povinen platit pojistné i tehdy, dohodne-li se se zaměstnancem na poskytnutí neplaceného volna, přičemž pro zaměstnavatele nejsou důležité kalendářní dny (nebo i měsíce) trvání neplaceného volna.

Z pohledu zaměstnavatele jde o to, zda musí (nebo naopak nemusí) dodržet při odvodu pojistného zákonné minimum. Z uvedeného tak plyne, že pokud se na zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) vztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, resp. jeho poměrnou část, musí být toto zákonné minimum v příslušném kalendářním měsíci dodrženo v podstatě bez ohledu na dobu trvání neplaceného volna.

Pokud pro zaměstnavatele naopak neplatí povinnost toto minimum dodržet, je vyměřovacím základem dosažený příjem, tedy částka i nižší než minimální mzda, nebo není odvedeno žádné pojistné.

Příklad č. 1

Zaměstnanec se dohodl se svým stálým zaměstnavatelem na poskytnutí neplaceného volna na období měsíců července a srpna. Na tuto dobu uzavřel pracovněprávní vztah s firmou provozující v rekreační oblasti restaurační služby (tzv. dočasný zaměstnavatel). Na základě požadavku stálého zaměstnavatele předložil zaměstnanec doklad o tom, že jeho dočasný zaměstnavatel za něj v období měsíců července i srpna odváděl pojistné na zdravotní pojištění vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro zaměstnance.

V návaznosti na ustanovení § 3 odst. 4 a odst. 6 a § 13 z. č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, musí být dodržen minimální vyměřovací základ, současně však platí, že v případě souběžných zaměstnání se pojistné odvádí ze všech příjmů zakládajících povinnost placení pojistného. Na základě těchto skutečností neplatí stálý zaměstnavatel po dobu poskytnutého neplaceného volna za zaměstnance pojistné, což pro účely kontroly ze strany zdravotní pojišťovny dokladuje výše zmíněným potvrzením od dočasného zaměstnavatele. Dočasný zaměstnavatel plní za tohoto svého zaměstnance všechny povinnosti ve zdravotním pojištění, zejména pak oznamuje nástup zaměstnance do zaměstnání a ukončení zaměstnání, a řádně platí pojistné.

Kdyby příjem u dočasného zaměstnavatele nedosáhl hodnoty minimálního vyměřovacího základu, provedl by příslušný dopočet a doplatek pojistného do zákonného minima ten zaměstnavatel, který by byl zaměstnancem k tomuto účelu pověřen.

Příklad č. 2

Zaměstnanci pracujícímu na zkrácený pracovní úvazek na základě pracovní smlouvy byl zúčtován hrubý příjem 16 000 Kč, současně měl vykázány dva dny neplaceného volna.

Protože musí být u zaměstnance dodržen minimální vyměřovací základ, proběhne odvod pojistného takto:

Ze skutečně dosaženého příjmu 16 000 Kč činí 13,5 % pojistného 2 160 Kč. Jednu třetinu (720 Kč) hradí zaměstnanec, dvě třetiny (1 440 Kč) zaměstnavatel. Aby byl dodržen minimální vyměřovací základ, musí být ještě proveden dopočet a doplatek pojistného z rozdílové částky 2 900 Kč (18 900 – 16 000) ve výši 392 Kč – uhradí zaměstnanec, vždy zásadně prostřednictvím zaměstnavatele. Z celkové (minimální) částky pojistného 2 552 Kč je zaměstnanci sraženo 1 112 Kč (720 + 392), zaměstnavatel hradí 1 440 Kč.

K počtu dnů poskytnutého neplaceného volna zaměstnavatel nepřihlíží.

Z obecného pohledu platí, že na zaměstnavatele přechází povinnost úhrady doplatku do minima pouze v situaci, kdy se jedná o překážky v práci na jeho straně podle ustanovení § 207 až § 209 zákoníku práce.

Příklad č. 3

Jak se postupuje při výpočtu výše pojistného v případě, kdy má zaměstnanec po celý kalendářní měsíc neplacené volno a zároveň je mu do tohoto měsíce zúčtována odměna za předchozí období?  

Pokud výše odměny nedosahuje částky 18 900 Kč, musí být proveden dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu dle příkladu č. 1. Je-li částka odměny 18 900 Kč a vyšší, odvádí zaměstnavatel pojistné sazbou 13,5 % s tím, že ve zdravotním pojištění není stanoven maximální vyměřovací základ. 

Příklad č. 4   

Zaměstnanec je současně OSVČ a v rámci této své samostatné výdělečné činnosti platí v roce 2024 měsíční zálohy na pojistné v částce 4 212 Kč. Po celý měsíc červenec bude mít v zaměstnání neplacené volno.

Při souběhu zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností platí, že v činnosti zvolené pojištěncem jako hlavní zdroj příjmů musí být dodrženo ve zdravotním pojištění zákonné minimum. Toto pravidlo je zajištěno tím, že buď je v zaměstnání odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu (při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc) nebo jsou v rámci samostatné výdělečné činnosti placeny OSVČ alespoň minimální zálohy.  

Dle § 3 odst. 8 písm. d) z. č. 592/1992 Sb. nemusí být minimální vyměřovací základ dodržen v zaměstnání například tehdy, pokud je zaměstnanec současně OSVČ a platí alespoň minimální zálohy, což je aktuálně částka 2 968 Kč. Jelikož je tato podmínka splněna, je za této situace v případě neplaceného volna trvajícího po celý kalendářní měsíc vyměřovacím základem zaměstnance 0 Kč neboli zaměstnavatel neodvede žádné pojistné.

Příklad č. 5

Zaměstnanec pracuje u jednoho zaměstnavatele na dva pracovní úvazky a v jednom z nich je mu vykázáno neplacené volno.

Jelikož se na zaměstnavatele vztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, musí být toto zákonné minimum v příslušném kalendářním měsíci dodrženo, v podstatě bez ohledu na dobu trvání neplaceného volna. Jinak řečeno, neplacené volno poskytnuté v dalším pracovněprávním vztahu nemá vliv na placení pojistného. Činí-li příjem (vyměřovací základ) zaměstnance alespoň 18 900 Kč, je zajištěn postup podle zákona.

Příklad č. 6

V rámci jednoho kalendářního měsíce poskytl zaměstnavatel zaměstnanci několikrát neplacené volno, vždy se však jednalo pouze o několik hodin denně. Má tato okolnost nějaký vliv na placení pojistného?

Nemá. Zaměstnavatel musí pouze přihlédnout k tomu, aby byl u zaměstnance dodržen při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, neboť zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc. 

Bez nutnosti dodržet u zaměstnavatele minimum ve zdravotní pojištění

Z povinnosti odvodu pojistného ze zákonného minima jsou ve smyslu ustanovení § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb.  taxativním výčtem vyňaty tyto osoby – zaměstnanci:

• a) s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, kteří jsou držiteli průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu,
• b) kteří dosáhli věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňují další podmínky pro jeho přiznání,
• c) kteří celodenně osobně a řádně pečují alespoň a jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku,
• d) kteří současně vedle zaměstnání vykonávají samostatnou výdělečnou činnost a odvádějí jako OSVČ zálohy na pojistné alespoň v minimální zákonné výši (tj. od ledna 2024 nejméně v částce 2 968 Kč),
• e) za které je plátcem pojistného stát,
• f) jsou pouze příjemcem odměny pěstouna,

pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období (kalendářní měsíc). Vyměřovacím základem je u těchto zaměstnanců jejich skutečný příjem, při zaměstnání na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr musí výše příjmu zakládat povinnost odvodu pojistného zaměstnavatelem. Netrvají-li určité skutečnosti po celý kalendářní měsíc, snižuje se minimální vyměřovací základ zaměstnance na poměrnou část ve smyslu ustanovení § 3 odst. 9 z. č. 592/1992 Sb.

Má-li nulový příjem zaměstnanec pracující na základě některé z dohod (resp. pojištěnec se z titulu výše zúčtovaného příjmu nestal ve zdravotním pojištění zaměstnancem), musí být taková osoba jako zaměstnanec na příslušný kalendářní měsíc odhlášena.