Podstata značky jako takové, ať už firemní nebo osobní má (zjednodušeně řečeno) dvě hlavní položky – racionální (faktickou) a emocionální (vztahovou, můžeme říct i networkingovou).

Faktickou složkou v případě značky osobní jsou v podstatě údaje ze životopisu – tedy dosažené vzdělání, pracovní praxe, úroveň jazykových znalostí, další průběžné vzdělávání atd. Fakta jsou „povinný základ“, se kterým vycházíme na trh. Faktická složka osobní značky má však jednu podstatnou slabinu – přestože naše vzdělání i praxe mohou být prvotřídní, mnohdy nedokážou potenciální zaměstnavatele/zákazníky oslovit. Ptáte se proč? Poměrně výstižnou odpověď může nabídnout citát, který jsem našla na webu HR kavárna a jehož autorem je Jiří Landa: „Když budu hledat do své firmy marketingového manažera, nespokojím se s tím, že má patřičné vzdělání, praxi. Zajímá mne, jaký je to člověk, jaké jsou jeho postoje, čím se baví, v co věří, jaké má názory na témata, která mne zajímají. Chci více, protože mohu mít více. Konkurence mezi marketingovými manažery je obrovská. Pokud mi některý z uchazečů není schopen tyto informace poskytnout, pokud si nezíská mé sympatie, je ze hry venku, protože se to nepochybně podaří někomu jinému. A hlavně, jakmile se někomu podaří vytvořit si se mnou, byť jen malé, emocionální pouto, vyhrál. Nechci hledat dále.“ 

Co říci závěrem? Klíčem k úspěchu jsou nejen fakta (tvrdé dovednosti), ale i (hlavně?) emoce. Tak se jich nebojme a jděme do toho!