Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď pouze z důvodů, které výslovně (taxativně) stanoví § 52 zákoníku práce (dále jen ZP). V písemné výpovědi musí zaměstnavatel uvést důvod výpovědi, prostý odkaz na ustanovení ZP nepostačuje. Výpověď daná zaměstnavatelem, která se opírá o jakýkoli jiný důvod, než stanoví ZP, nebo není vůbec odůvodněna, je neplatná a v případě soudního sporu je zaměstnavatel prakticky bez šance na úspěch. Také není možné u jedné a téže výpovědi dodatečně měnit výpovědní důvod. 

Pro platnost výpovědi je – kromě písemné formy – velmi důležité i její doručení podle § 334 odst. 1 ZP. Výpověď doručuje zaměstnavatel zaměstnanci přednostně do vlastních rukou na pracovišti, dále kdekoliv bude zastižen anebo například prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, jakož i provozovatelem poštovních služeb.

Výpověď, kterou zaměstnavatel doručil zaměstnanci, může být odvolána pouze se souhlasem druhé smluvní strany (§ 50 odst. 5 ZP). Odvolání výpovědi i souhlas s jejím odvoláním musejí mít písemnou formu. Zaměstnavatel dokonce může vzít výpověď zpět ještě v den, kdy byla zaměstnanci doručena. 

V přímé návaznosti na skončení zaměstnání jsou ze strany zaměstnance i zaměstnavatele řešeny především tyto nároky:

• odstupné
• náhrada mzdy za nevyčerpanou dovolenou
• podpora v nezaměstnanosti

Jaké postupy uplatňuje v této souvislosti zaměstnavatel a jak se jednotlivé skutečnosti projevují v oblasti zdravotního pojištění u zaměstnavatele, případně u pojištěnce?

Odstupné

Odstupné jako forma kompenzace za rozvázání pracovního poměru přísluší ze zákona zaměstnanci pouze v případech rozvázání pracovního poměru dohodou nebo výpovědí z organizačních důvodů [§ 52 písm. a) až c) ZP] nebo ze zdravotních důvodů [§ 52 písm. d) ZP]. Odstupné má pomoci zaměstnanci překlenout období od skončení pracovního poměru do doby, než si bude moci zajistit další zdroj příjmů.

Odstupné se zaměstnanci obvykle vyplácí v nejbližším výplatním termínu po skončení pracovního poměru, pokud se strany nedohodnou jinak. Důsledkem vyplacení odstupného je také odsunutí (nikoli zkrácení) podpůrčí doby, po kterou je zaměstnanci poskytována podpora v nezaměstnanosti.   

Zákonný nárok na výši odstupného je kodifikován v ustanovení § 67 ZP, a to ve vazbě na délku trvání zaměstnání. Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) ZP nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně:

• 1násobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 1 rok,
• 2násobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky,
• 3násobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky.

V těchto případech se jedná o situace, kdy se zaměstnavatel ruší či přemísťuje anebo se zaměstnanec stal nadbytečným. Je-li obdobným způsobem ukončen pracovní poměr podle § 52 písm. d) ZP (pracovník nesmí konat práci z důvodu pracovního úrazu nebo onemocnění nemocí z povolání), přísluší zaměstnanci odstupné ve výši nejméně 12násobku průměrného výdělku.

Ve zdravotním pojištění

V takových případech se jedná o odstupné, na které vznikl nárok podle ZP, proto se pojistné na zdravotní pojištění neodvede [viz ustanovení § 3 odst. 2 písm. b) z. č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Naopak, pokud by zaměstnavatel zúčtoval zaměstnanci plnění jakoby odstupné podle § 52 písm. e) ZP (zaměstnanec dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost), nejedná se o odstupné, na které vznikl nárok podle ZP a jeho výše podléhá povinnosti odvodu pojistného. Výjimku představuje v tomto směru situace, kdy se neplatilo pojistné pouze v období březen – prosinec 2014 na základě Rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 Ads 90/2013 – 50 ze dne 26. 3. 2014 tehdy, kdy zaměstnavatel toto plnění nazval odstupným.

Náhrada mzdy za nevyčerpanou dovolenou

Pokud nebylo zaměstnavatelem nařízeno čerpání zbylé dovolené, přísluší zaměstnanci při skončení pracovního poměru náhrada mzdy za nevyčerpanou dovolenou. Tato náhrada mzdy musí být zaměstnanci vyplacena nejpozději v den splatnosti poslední mzdy, vyplácené zaměstnanci zaměstnavatelem.

Ve zdravotním pojištění

Zúčtovaná náhrada mzdy představuje příjem zdaňovaný podle § 6 z. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, proto se zahrne do vyměřovacího základu zaměstnance.

Poznámka:

Pokud by byl zaměstnanci zúčtován příjem po skončení zaměstnání, platí pro zaměstnavatele následující:

• podle § 3 odst. 3 z. č. 592/1992 Sb. platí, že pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, kterému byly zúčtovány příjmy po skončení zaměstnání, se použijí odstavce 1 a 2 obdobně. To znamená, že z příjmů zúčtovaných po skončení zaměstnání se pojistné buď odvede (jedná-li s příjmy podle § 3 odstavce 1) nebo neodvede (pokud se jedná o příjmy podle § 3 odstavce 2)
• pojistné se nedopočítává do minimálního vyměřovacího základu – osoba již není zaměstnancem
• tuto osobu zaměstnavatel nezapočítává v měsíci zúčtování odměny do celkového počtu zaměstnanců na Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele (již není zaměstnancem)
• pozor na případnou změnu zdravotní pojišťovny (standardně k 1. 1. nebo k 1. 7. kalendářního roku) – pojistné se odvádí ve prospěch té zdravotní pojišťovny, u které je zaměstnanec pojištěn v měsíci, za který se odvádí pojistné

Podpora v nezaměstnanosti

Doba poskytování podpory v nezaměstnanosti se odvíjí od věku jejího příjemce. Lidé do 50 let mohou dostávat podporu pět měsíců, lidé od 50 do 55 let ji mohou pobírat osm měsíců a lidé nad 55 let pak nejvýše jedenáct měsíců. Maximální výše podpory je omezená a v roce 2023 činí 22 798 Kč měsíčně. Nárok na podporu vznikne jen uchazeči, který pracoval alespoň 12 měsíců během posledních dvou let.

Do konce roku 2010 si mohl uchazeč o zaměstnání výkonem činnosti na základě nekolidujícího pracovněprávního vztahu „přivydělat“ k podpoře v nezaměstnanosti, to znamená, že byl možný souběh pobírání příjmu z takového vztahu a podpory v nezaměstnanosti. Od 1. ledna 2011 však byla možnost legálního přivýdělku k podpoře v nezaměstnanosti v tzv. nekolidujícím zaměstnání zrušena. Podle ustanovení § 39 odst. 2 písm. d) z.č. 435/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nárok na podporu v nezaměstnanosti nemá uchazeč o zaměstnání, který ke dni, k němuž má být podpora v nezaměstnanosti přiznána, vykonává některou z činností podle § 25 odst. 3 cit. zákona.

Po dobu trvání nekolidujícího zaměstnání tedy nenáleží uchazeči o zaměstnání podpora v nezaměstnanosti. Doba, po kterou uchazeč o zaměstnání vykonává nekolidující zaměstnání a z tohoto důvodu mu není vyplácena podpora v nezaměstnanosti, se nezapočítává do podpůrčí doby, a její běh se de facto přerušuje. Po ukončení nekolidujícího zaměstnání tak může být uchazeči o zaměstnání nadále vyplácena podpora v nezaměstnanosti.

Ve zdravotním pojištění

Registrace na úřadě práce je jednou z možností pojištěnce, jak vyřešit touto „státní kategorií“ jeho pojistný vztah.

Od počátku fungování systému veřejného zdravotního pojištění nepřicházelo v úvahu, aby mohly tyto osoby současně vykonávat výdělečnou činnost. Vpravdě průlomovou změnu však v této souvislosti přinesl ve sféře placení pojistného na zdravotní pojištění zákon č. 435/2004 Sb.  Podle aktuálně platného ustanovení § 25 odst. 3 tohoto zákona je od 1. 10. 2004 u pojištěnce ve zdravotním pojištění přípustný souběh zaměstnání a kategorie, kde hradí pojistné stát – uchazeč o zaměstnání. Ve smyslu tohoto zákonného ustanovení nebrání zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání:

• výkon činnosti na základě pracovního nebo služebního poměru, pokud měsíční výdělek nepřesáhne polovinu minimální mzdy, nebo
• výkon činnosti na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, pokud měsíční odměna nebo odměna připadající na jeden měsíc za období, za které přísluší, nepřesáhne polovinu minimální mzdy

V případě výkonu více činností se pro účely splnění podmínky měsíčního výdělku jednotlivé měsíční výdělky (odměny) sčítají.

Pokud zaměstnavatel přijímá do zaměstnání osobou evidovanou na úřadě práce, oznamuje na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele zdravotní pojišťovně (kódem „P“), že se přihlašuje k platbě pojistného za tohoto zaměstnance. Současně zaměstnavatel sděluje zdravotní pojišťovně skutečnost rozhodnou pro vznik povinnosti státu platit za tohoto zaměstnance pojistné, a to kódem „I“. K ukončení této kategorie osob, za které platí pojistné stá, se pak používá kód „J“.