Svoboda. Magické slovo, jehož význam je však chápán velmi rozdílně. Když se bavím se studenty kurzů základů podnikání o tom, proč se rozhodli začít vlastní byznys, pokaždé slovo svoboda zazní. „Chci si dělat věci po svém, už mě nebaví poslouchat šéfa, chci být volný/volná, chci si organizovat čas podle sebe,“ to jsou slova, která v souvislosti s představou o svobodě nejčastěji padají. Jsou bezpochyby pravdivá a já těm lidem rozumím, sám podnikám hlavně pro tohle.

Ve svých kurzech se je pouze snažím připravit na to, že podobné představy jsou sice krásné, ale je to jen půlka svobody. Druhou polovinou svobody je odpovědnost. Odpovědnost za následky našich rozhodnutí. A pak také povinnost. Povinnost tyto následky nést. Jen pokud tohle pochopíte a dokážete (jakkoliv to bývá často nepříjemné), pak teprve zakusíte, co to opravdu a skutečně znamená být svobodný. Bez téhle druhé poloviny totiž nezažíváte svobodu, ale rozmařilost, někdy až zvlčilost. Moje žena pro to má krásný výraz „cochcárna“. Děláte si, co chcete a následky neřešíte, utíkáte od nich a necháváte na ostatních, aby je nesli místo vás. Je to paradox, ale pokud žijete takto, jste méně svobodní než ten, kdo se podle svého rozhodovat nemůže. On může o své svobodě snít a usilovat o ní, vy po ní šlapete.

Když nastoupíte cestu podnikání, pak před svobodou neutečete. Musíte se rozhodovat a zároveň musíte nést za svá rozhodnutí odpovědnost. Za špatná rozhodnutí zaplatíte, ze správných těžíte. V tom je právě ta krása. Poznáte a zažijete pravou, skutečnou svobodu a možná i zjistíte, že odpovědnost není tou odvrácenou stranou svobody, ale její světlou stránkou, ačkoliv se to zdá být divné. Je to jako s řízením auta – rozjet se naplno umí každý trouba, ale včas a bezpečně zastavit, to je umění.

A tak všem, kdo se pouštějí do podnikání, držím palce, aby tuto krásu svobody objevili a unesli. Je to na podnikání jedna z nejkrásnějších věcí. A těm ostatním posílám slova Viktora Emila Frankla, zakladatele logoterapie, která se zabývá smyslem lidského života: „Nenamítejte mi, že přece bezpodmínečně zastáváme svobodu názoru a jeho vyjadřování slovem a písmem a že jsme se o ni zasazovali. Já jsem proti „bezpodmínečnosti“. Vždyť svoboda není poslední slovo. Svoboda se totiž může zvrhnout ve svévoli, pokud se v ní nežije odpovědně. A teď snad porozumíte, proč svým americkým studentům tak často doporučuji, aby doplnili svou sochu svobody sochou odpovědnosti.“