Jste typ průměrný, zdrženlivý, sebestředný nebo modelový? Průlomová studie amerických vědců potvrzuje, že přinejmenším čtyři typy osobností skutečně existují.

Počátky studia temperamentu

Již od starověku lze sledovat snahy odborníků i laiků zaškatulkovat lidstvo do několika málo skupin na základě vnějších a snadno rozpoznatelných charakteristik. Nejznámějším příkladem je dělení osobností dle temperamentů, které zavedl řecký lékař Hippokratés (a později upřesnil římský lékař Galénos) a které je velmi populární dodnes. Antičtí učenci pozorovali, že různí lidé reagují na podněty odlišně, ale charakteristicky. Věřili, že každého jedince lze zařadit do určitého typu a charakterizovat jako určitou směs čtyř základních tělesných šťáv čili humorů. Souhrn charakteristických a vrozených rysů osobnosti, které se trvale projevují způsobem reagování, jednání a prožívání, nazvali temperamentem. Hippokratés rozdělil temperament na čtyři typy – sangvinika, flegmatika, melancholika a cholerika – a položil tak základ studiu typologie osobnosti (více o tématu v našich starších článcích Temperament osobnosti a Jak využít temperament v pracovním prostředí).

Rozvoj bádání o typologii osobnosti

Nejvýrazněji typologii osobnosti dále rozvinuli ruský lékař a psycholog Ivan Petrovič Pavlov a švýcarský lékař a psychoterapeut Carl Gustav Jung. Pavlov postavil svoji typologii temperamentu na rozlišení dvou základních typů osobností – typ vyrovnaný (stabilní) a nevyrovnaný (labilní). Jung později přidal dělení temperamentu v závislosti na přístupu k okolnímu svět, na jedince introvertní a extrovertní. Německo-britský psycholog Hans Eyseneck ve svém modelu temperamentu následně dal do souvislosti Hippokratovy čtyři typy temperamentu s Pavlovovou emoční stabilitou/labilitou versus Jungovou introverzí/extroverzí. V neposlední řadě je významný i příspěvek amerického psychologa Joye Paula Guilforda, který vymezil další oblasti osobnosti – jako je například tvořivost, motivace, postoje, zájmy, emocionalita – a propojil je s již dříve popsanými temperamenty.

Kritika a limity studia temperamentu

Zatímco popsané typologie osobnosti jsou u veřejnosti velmi populární a rozšířené – vždyť myšlenka rozdělit celé lidstvo dle několika málo charakteristických znaků do pár skupin je velmi svůdná, jelikož nabízí snadnou možnost, jak se lehce zorientovat v jinak nepřeberném množství osobností – odborníci byli dlouho rezervovaní. Jednak proto, že s novými typologiemi často přicházeli amatéři (i psychologie samotná si jako jedna z nejmladších humanitních věd dlouho musela hájit své postavení a uznání své odbornosti na poli vědeckého bádání), a také z důvodu malého vzorku respondentů a tím pádem i nemožnosti předložené teorie ověřit.

Nespravedlivě opomíjená MBTI typologie

Jednou z takto opomíjených teorií jsou třeba tzv. indikátory typu podle Myersové a Brigssové (známé též jako MBTI neboli Myers-Briggs Type Indicator), v podstatě upravená verze Jungových testů. Američanky Katherine Cook Briggs a její dcera Isabel Briggs Myers v období 2. světové války sestavily dotazník, na jehož základě pak David Kiersey vytvořil typologii osobnosti dle dominantních vlastností, temperamentů. Temperamenty jsou v tomto případě spojovány s ústřední potřebou člověka. Dle MBTI se lidé dělí na hráče, hledající rozruch, strážce, s potřebou bezpečí, racionály, bažící po znalostech, a idealisty, hledající identitu. Jejich typologie je zajímavým, nespravedlivě opomíjeným příspěvkem, zaměřeným na to, jak různí lidé vnímají svět a činí svá rozhodnutí.

Průlom ve studiu typologie osobnosti

Průlomová studie (publikovaná nedávno v příloze Human Behaviour vědeckého magazínu Nature) amerických vědců mění pohled odborníků na studium typologie osobnosti a potvrzuje dávná „tušení“, že přinejmenším čtyři rozlišitelné typy lidí skutečně existují. Kladné přijetí u vědecké obce si výzkumníci zajistili zejména tím, že on-line osobnostní dotazníky položili úctyhodnému jeden a půl milionu respondentů. Jedná se tak o data obrovská, přesvědčivá a ověřená. Jaké závěry výzkum přinesl?

Čtyři typy osobností skutečně existují

Zbrusu nová typologie osobností představuje čtyři kategorie – takzvaný typ průměrný, zdrženlivý, sebestředný a modelový (nebo-li vzorový). Základní typy jsou postaveny na pěti obecně přijímaných osobnostních charakteristikách – neurotičnost, extroverze, otevřenost, schopnost dohodnout se a svědomitost. Pozitivní zprávou (zejména pro rodiče puberťáků) je, že prý s věkem se tyto základní charakteristiky mění a člověk se stává svědomitějším a vstřícnějším než dospívající ve věku do dvaceti let.

1) Průměrný typ

• je značně neurotický
• je značně extrovertní
• je málo otevřený

2) Zdrženlivý typ

• je emočně stabilní
• je málo otevřený
• má nízké hodnoty neurózy

3) Sebestředný typ

• je značně extrovertní
• je mírně neurotický
• má téměř nulové schopnosti dohodnout se
• je málo otevřený

4) Modelový (nebo-li vzorový) typ

• má nízké hodnoty neurózy
• je značně otevřený
• je značně extrovertní
• má schopnost dohodnout se