Často diskutovaným tématem při obsazování pracovních pozic je otázka, zdali se zaměřit spíše na vnitřní nebo vnější zdroje. Pokud pomineme fakt, že žádná organizace poptávku po nových pracovnících prakticky nedokáže uspokojit ze svých řad, skýtají obě možnosti mnoho výhod i nevýhod.

Jednou ze základních voleb v procesu získávání zaměstnanců je volba zdroje potenciálních uchazečů. Organizace většinou nedisponují dostatečným množství talentů pro všechny nově otevřené pracovní pozice, a tak se v českých firmách většinou volí získávání z vnějších zdrojů. Volba zdroje kandidátů na určitou pozici se také odvíjí od velikosti zaměstnavatele. Čím více zaměstnanců u nás pracuje, tím lépe z nich vybíráme vhodného uchazeče.

Čím se tedy liší získávání zaměstnanců z vnitřních a vnějších zdrojů?

Získávání zaměstnanců z vnějších zdrojů:

• Na danou pozici můžeme vybírat z mnohem širší palety lidí.
• Zaměstnanec bývá nositelem nových myšlenek a pracovních postupů.
• Od zaměstnance můžeme do firmy získat unikátní know-how.
• Získávání z vnějších zdrojů bývá nákladnější a delší.
• Uchazeče z trhu práce neznáme tak dobře jako své stávající zaměstnance.

Získávání zaměstnanců z vnitřních zdrojů:

• Podporujeme motivaci a spokojenost zaměstnance.
• Stávající zaměstnanec se na novou pracovní pozici adaptuje rychleji.
• Investice spojená se vzdělávání a rozvojem pracovníka se lépe zúročí.
• Pracovník bývá často svázaný s danou skupinou, což na některých nových pozicích může být problematické.
• Určité většinou manažerské pozice se může vést soutěž, což může později vyústit v demotivaci neúspěšných kandidátů.