Přinášíme Vám rozhovor s fotografkou Květou Závadovou. Sešli jsme se ve vinárně U Anežky v Praze na vernisáži výstavy fotografií. Výstava nese název „Street Dreamers“. Naše vzdělávací centrum ji podpořilo sponzorským darem.

Vaše poslední výstava má název Street Dreamers, proto se musím zeptat-o čem sníte, když chodíte ulicemi?

Chtěla bych dělat jen dobré fotky, záleží přece na kvalitě, ne? Já vím, že to nejde, ale Vy se ptáte na sny.

Zdají se Vám sny, když spíte? O čem byl ten poslední?

Občas. Někdy ve snech chodím městem, fotografuji a vidím i ty fotky, které se mi podařilo vyfotit. Na ten poslední sen si už ale opravdu nepamatuji.

Jaké fotky Vás baví fotit?

Mám ráda pouliční a dokumentární fotografii. Fotka musí být pravdivá, musí zrcadlit život a lidi. Všední a každodenní život má nekonečné množství podob. Jdete po stejné ulici stokrát a vždy potkáváte jiné lidi a i ta ulice je vždycky trochu jiná. A vy to všechno můžete zachytit v tom jediném a neopakovatelném okamžiku. Zastavíte čas. Pro sebe a pro někoho, kdo se na tu fotku někdy později koukne.

A na jaké fotky se ráda díváte?

Ráda si prohlížím fotky autorů, jejichž tvorbu nezbývá než bezmezně a pokorně obdivovat jako nedosažitelnou metu. Oni všichni jsou inspirací. Antonín Kratochvíl, Josef Koudelka, Jindřich Štreit, Vivian Maier, Robert Capa, Greta Taro, Karel Cudlín, Tomki Němec, atd…

Na jakých projektech nyní pracujete?

Svůj čas chci nadále věnovat pouliční a dokumentární fotografii. Ideální prezentace toho, co člověk vyfotí, je samozřejmě výstava. Fotograf přece nefotí jenom pro sebe, potřebuje kontakt s publikem. Měla jsem to štěstí, že se moje fotky na několika výstavách objevily. Naše poslední společná výstava s Pavlem Dufkem STREET DREAMERS stálé probíhá a je velmi hezkým projektem. Je to už naše druhá společná výstava a moc ráda bych si někdy v budoucnu podobný zážitek zopakovala. A pokud jde o ocenění, naposled jsem je získala v soutěži Praha fotografická 2022. A to je pro mě další, významná prezentace a projekt.

Čím byste chtěla být, kdybyste nebyla fotografkou?

Chtěla bych být vždy jen fotografkou! Je to krásná práce. Fotografování je tvůrčí proces a svoboda tohoto procesu je neomezená a mnohotvárná jako vnímání výsledného produktu, tedy fotografie.

Pokud by fotografování neexistovalo, bylo by pěkné věnovat se dětem, malým i velkým.

Pokud se o práci fotografky Květy Závadové chcete dozvědět více, navštivte její webové stránky zde.