Podle § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, je vyměřovacím základem zaměstnance úhrn příjmů ze závislé činnosti, s výjimkou náhrad výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudcům podle zákona č. 236/1995 Sb., které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v ČR, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle § 6 z. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Zúčtovaným příjmem se pro tyto účely rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popř. připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.

U pracovní smlouvy nebo u odměn za výkon funkce podléhá odvodu pojistného každá částka příjmu. Pro vznik účasti na zdravotním pojištění rozhoduje u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr výhradně výše zúčtovaného příjmu, přičemž není rozhodující, zda zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc, část kalendářního měsíce nebo dokonce jen jeden den.

Plnění oznamovací povinnosti zaměstnavatelem

Co se týká přihlašování a odhlašování zaměstnanců, má zdravotní pojištění specifickou právní úpravu, zakotvenou v ustanovení § 8 odst. 2 z. č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Z pohledu zdravotního pojištění platí, že u pracovní smlouvy se kód „P“ používá ke dni, který je uveden v pracovní smlouvě jako den nástupu zaměstnance do práce (což může být třeba státní svátek), v podstatě tedy bez ohledu na to, kdy zaměstnanec začne skutečně pracovat. V tomto případě zdravotní pojištění návazně vychází z ustanovení § 34 odst. 1 písm. c) a § 36 zákoníku práce. Zaměstnanec pracující na některou z dohod se přihlašuje u zdravotní pojišťovny ke dni, ve kterém poprvé po uzavření dohody začal vykonávat sjednanou práci, a odhlašuje dnem, jímž uplynula doba, na kterou byla dohoda sjednána.

Odvod pojistného zaměstnavatelem a minimální vyměřovací základ

Při placení pojistného na zdravotní pojištění musí zaměstnavatel zodpovědně posoudit, jakým způsobem stanovit vyměřovací základ a následně odvést pojistné za zaměstnance, a to s ohledem na sjednaný pracovněprávní vztah, případně na charakter či výši zúčtovaného příjmu. Pojistné musí být odvedeno buď:

• ze skutečné výše příjmu, tedy nižšího než minimální vyměřovací základ (v takovém případě je nutno doložit kontrolnímu orgánu doklad opravňující zaměstnavatele k tomuto postupu – například rozhodnutí ČSSZ o přiznání důchodu zaměstnanci, potvrzení o studiu, doklad o odvodu pojistného jiným zaměstnavatelem alespoň z minimálního vyměřovacího základu) nebo
• alespoň z částky minimálního vyměřovacího základu 17 300 Kč při zaměstnání trvající celý kalendářní měsíc s tím, že fakticky od roku 2013 není ve zdravotním pojištění stanoven maximální vyměřovací základ

Zaměstnanci, pro které neplatí minimum

Podle ustanovení § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb. neplatí minimální vyměřovací základ pro osobu:

a) s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu;

b) která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání;

c) která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku,

d) která současně vedle zaměstnání vykonává samostatnou výdělečnou činnost a odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné,

e) za kterou je plátcem pojistného stát,

f) která je pouze příjemcem odměny pěstouna,

pokud tyto skutečnosti (samostatně nebo bezprostředně na sebe navazující) trvají po celé rozhodné období, tj. kalendářní měsíc. Vyměřovacím základem této zaměstnané osoby je skutečný příjem bez ohledu například na dobu trvání zaměstnání v rámci kalendářního měsíce, období nemoci, případný souběžný výkon samostatné výdělečné činnosti nebo jiného zaměstnání apod.

Zaměstnavatelé standardně uzavírají se zaměstnanci „klasickou“ pracovní smlouvu anebo některou z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Podívejme se formou příkladů na postupy zaměstnavatele při stanovení vyměřovacího základu zaměstnance a plnění oznamovací povinnosti v právních podmínkách roku 2023, primárně s potřebou dodržet minimální vyměřovací základ, případně jeho poměrnou část – viz § 3 odst. 4, 6, 9 a 10 z. č. 592/1992 Sb.

Pracovní smlouva

Příklad č. 1

• Zaměstnanec pracující na zkrácený pracovní úvazek má uzavřen pracovní poměr na dobu neurčitou s měsíčním hrubým příjmem 16 200 Kč.

Ve vazbě na aktuální výši minimální mzdy odvede zaměstnavatel doplatek pojistného ve výši 13,5 % z částky:

(17 300 – 16 200) x 0,135 = 149 Kč

Zaměstnavatel odvede celkové pojistné ve výši 0,135 x 17 300 = 2 336 Kč

Zaměstnanci strhne z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu:

(16 200 x 0,135) : 3 = 729 Kč

a dále výše uvedený doplatek pojistného, tedy celkem: 729 + 149 = 878 Kč

Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel 2 336 – 878 = 1 458 Kč

Ve zdravotním pojištění nehraje roli rozsah pracovního úvazku, ale zásadně rozhoduje výše příjmu zúčtovaná zaměstnavatelem za rozhodné období kalendářního měsíce.

Příklad č. 2

• Zaměstnanec má u jednoho zaměstnavatele uzavřeny dvě pracovní smlouvy s hrubým příjmem 10 000 Kč a 8 000 Kč.

Z obou pracovních poměrů se bude odvádět pojistné, vyměřovací základ bude u tohoto zaměstnance činit 18 000 Kč, tedy s platbou pojistného v úhrnné částce 2 430 Kč.

Příklad č. 3

• Zaměstnavatel uzavřel se zaměstnancem od 1. 5. 2023 pracovní smlouvu s hrubým příjmem 22 000 Kč.

Z pohledu zdravotního pojištění platí, že u pracovní smlouvy se kód „P“ používá ke dni, který je uveden v pracovní smlouvě jako den nástupu zaměstnance do práce, v podstatě tedy bez ohledu na to, kdy zaměstnanec začne skutečně pracovat. V tomto případě zdravotní pojištění návazně vychází z ustanovení § 34 odst. 1 písm. c) a § 36 zákoníku práce. Je-li v pracovní smlouvě uveden jako den nástupu zaměstnance do práce státní svátek 1. 5. (i když zaměstnanec fyzicky začal pracovat v úterý 2. 5.), bude zaměstnanec přihlášen u zdravotní pojišťovny k 1. 5.

V případě sjednání pracovní smlouvy od 2. 5. má tato skutečnost dopad v situaci, kdyby byl pojištěnec zaměstnancem a současně by podnikal, přičemž by samostatná výdělečná činnost byla vedlejším zdrojem jeho příjmů. V takovém případě by musela být za květen 2023 zaplacena alespoň minimální záloha 2 722 Kč (musel by být při ročním zúčtování dodržen za měsíc květen minimální vyměřovací základ v samostatné výdělečné činnosti) z toho důvodu, že zaměstnání netrvalo po celý kalendářní měsíc – viz postup podle ustanovení § 3a odst. 3 písm. b) z. č. 592/1992 Sb. včetně dovětku.

Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr

Příklad č. 4

• Zaměstnanec pracoval na dohodu o pracovní činnosti. V měsíci srpnu onemocněl, dohoda byla ukončena k datu 24. 8. a vzhledem k nemoci nedosáhl v srpnu příjmu 4 000 Kč.
• Zaměstnanec byl odhlášen k 24. 8. s tím, že dne 31. 8. nastoupil do jiného zaměstnání, což doložil zaměstnavateli, u kterého skončila dohoda o pracovní činnosti. 

Skutečnost, že zaměstnanec nastoupil do jiného zaměstnání dne 31. 8. nemá faktický význam pro zaměstnavatele, kde v srpnu skočila dohoda o pracovní činnosti, a to z následujících důvodů.

Jelikož příjem za srpen nedosáhl částky 4 000 Kč, měla být osoba jako zaměstnanec odhlášena k datu 31. 7. za podmínky, že příjem za červenec činil alespoň 4 000 Kč. Tím, že zaměstnanec nastoupil do zaměstnání 31. 8., má z pohledu zdravotního pojištění vyřešený celý kalendářní měsíc srpen, za zbylých 30 kalendářních dnů se zdravotní pojišťovně nic neoznamuje a ani nedoplácí. Zaměstnavatel, u kterého osoba pracovala na dohodu o pracovní činnosti tak v měsíci srpnu ve zdravotním pojištění „nic neřeší“.

Příklad č. 5

• Zaměstnanec uzavřel se zaměstnavatelem jako jediné zaměstnání dohodu o provedení práce od 1. 8. do 30. 8. s příjmem 14 000 Kč.

V tomto případě se musí přihlédnout k tomu, zda je výší příjmu zakládající povinnost placení pojistného dodržena poměrná část minimálního vyměřovacího základu za dobu trvání zaměstnání. Jelikož zaměstnání trvá 30 kalendářních dnů, činí tato poměrná část minima 16 741,93 Kč, což se vypočte jako [(30:31) x 17 300]. Protože zúčtovaný příjem této poměrné části minima nedosahuje, musí zaměstnavatel provést za měsíc srpen příslušný dopočet a odvést celkové pojistné 2 261 Kč jako 13,5 % z částky 16 741,93 Kč.

Příklad č. 6

• Pojištěnec je zaměstnán na dohodu o provedení práce s měsíčním příjmem 10 000 Kč. Současně má příjmy z nájmu ve výši 127 200 Kč ročně a rovněž příležitostné příjmy podle § 10 ZDP.

Protože žádný z uvedených příjmů účast na zdravotním pojištění (a tedy ani povinnost placení pojistného) nezakládá, nemá osoba v takové situaci vyřešen ve zdravotním pojištění svůj pojistný vztah. Pojištěnec se tak stává osobou bez zdanitelných příjmů s povinností placení pojistného v roce 2023 ve výši 2 336 Kč měsíčně.

Pojistný vztah by vyřešilo zaměstnání na dohodu o provedení práce v tom kalendářním měsíci, ve kterém by příjem přesáhl 10 000 Kč – pak by si pojištěnec nemusel platit pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů.

Příklad č. 7

• Zaměstnavatel uzavřel se zaměstnancem jednodenní dohodu o provedení práce s příjmem 15 000 Kč.

Jak je výše uvedeno, pro vznik zaměstnání z pohledu zdravotního pojištění zásadně rozhoduje výše zúčtovaného příjmu za rozhodné období kalendářního měsíce, délka trvání zaměstnání není podstatná. Vzhledem k tomu, že příjem převýšil 10 000 Kč, stává se osoba ve zdravotním pojištění zaměstnancem. Pro přihlášení zaměstnance na jeden den slouží ve zdravotním pojištění kód „Q“, obdobně například jako v případě svědka u soudu. Kdyby byl pojištěnec registrován u zdravotní pojišťovny jako osoba bez zdanitelných příjmů, musel by se na příslušný měsíc z této kategorie odhlásit. Pokud by již měl za takový měsíc zaplacené pojistné 2 336 Kč, vznikl by mu nárok na vrácení této částky. Případně by o vrácení zaplacené částky pojistného nemusel žádat, pokud by předpokládal, že bude opětovně osobou bez zdanitelných příjmů.