Poprvé v novodobé historii jsme se právě před rokem setkali s pojmem pandemie. Tehdy jsme věřili, že karanténa vyhlášená na 14 dní vše vyřeší. Jak jsme byli pošetilí!!!

Poprvé nám někdo zakázal chodit do práce, do školy, ven, navštívit své příbuzné, známé. Poprvé nám někdo určoval, co si můžeme koupit, co zase nesmíme. Poprvé nám někdo přikazoval, čím a jak si umýt ruce. A tak jsme se ocitli v roli malého dítěte, které se nechává vést rodiči, aby časem bylo schopno žít vlastní život. Jenže i malé dítě si brzy utvoří vlastní pohled na svět a své rodiče často neposlechne. Tvoří si svůj názor, své „poprvé“. I my dospěláci jsme započali žít svá další „poprvé“. Poprvé si kdosi nenasadil roušku, poprvé si někdo vyrazil na výlet, přestože se nikam nesmělo, poprvé si šli tajně zahrát fotbal. Pandemii jsme, jak se zdálo, zvládli „na první dobrou“ a přísné zákazy začaly zmírňovat. Opět jsme si mohli vyrazit do restaurace nebo ke kadeřnici. A od té doby zažíváme „poprvé“ téměř několikrát týdně. Poprvé do školy po jejich uzavření, poprvé doma po jejich otevření. Poprvé do restaurace, když je otevřeli, poprvé doma, když je zase uzavřeli.

A moje „poprvé“ spojená s pandemií? Poprvé trávím tolik času se všemi svými pěti dětmi najednou. Poprvé jsem jim učitelkou chemie, hudby, dějin a musím říci, že mě to baví. Poprvé vyučuji v kurzech účetnictví pouze monitor počítače a doufám, že ti, co na druhé straně občas něco napíší, jsou skuteční lidé. Poprvé mám omezený kontakt s dospělými lidmi a moc mi chybí. Také si však poprvé uvědomuji, jak je vyměřený čas vzácný. Poprvé si kladu otázku, zda jej využívám správně.

Když se s něčím setkávám poprvé, znamená to pro mě mnoho pocitů. Pozitivních, negativních i neutrálních. Také vyvstává mnoho otázek. Zvládnu to? Jsem na to dostatečně připravena? Jsem na to dostatečně silná? Udělala jsem pro to maximum? Když přijde nečekaný okamžik, jak budu reagovat? Obávám se, že to další „poprvé“ třeba nezvládnu. Ale pak se mi hned vybaví mnoho „poprvé“, kdy jsem to nevzdala. A že jich není zrovna málo!

Život nám každému neustále chystá naše nová „poprvé“. Není na místě nad nimi naříkat. Vždy je to výzva, nabídka nebo zkouška. Takže nechme pány vládní, ať nám chystají zase nějaká další „poprvé“ a vezměme své životy do svých rukou.

Přečtěme si poprvé pěknou knihu. Vezměme si do ruky hudební nástroj a zahrajme si pro radost. Věnujme se svým nejbližším. A poprvé se rozhodněme, že si rozšíříme své obzory, ať už konečně pochopíme, proč jsou ta vládní „poprvé“ nepochopitelná. Skvělou možností je si zvyšovat vzdělání právě u nás v Centru služeb pro podnikání. Buďme vzdělaní v účetnictví, daních, personalistice, komunikačních dovednostech, psychologii nebo třeba marketingu.

Vždyť možná budeme poprvé po pandemii hledat práci, poprvé půjdeme na přijímací pohovor nebo poprvé založíme a povedeme svoji firmu, poprvé možná ……

Hodně štěstí ve studiu!!! Poprvé, ale třeba ne naposledy právě u nás.