Možnost uplatnění odpočtu představuje ve zdravotním pojištění značně specifickou situaci. Částka odpočtu, kterou lze uplatnit za přesně stanovených podmínek (viz dále), je totiž zároveň vyměřovacím základem pro platbu pojistného státem za tzv. státní pojištěnce, tedy za osoby vyjmenované v ustanovení § 7 odst. 1 z. č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Stanovení vyměřovacího základu pro pojistné hrazené státem za osobu, za kterou je plátcem pojistného stát, je definováno v § 3c z. č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Nařízením vlády č. 271/2024 Sb. se s účinností od 1. 1. 2025 zvyšuje vyměřovací základ pro platbu pojistného státem za osoby, za které je stát plátcem pojistného, z částky 15 440 Kč, platné do konce roku 2024, na 15 749 Kč. Měsíční platba pojistného za osobu, za kterou stát pojistné platí, se zvyšuje od 1. 1. 2025 z hodnoty 2 085 Kč na 2 127 Kč (13,5 % z částky 15 749 Kč po zaokrouhlení). To znamená, že za každou osobu, za kterou platí pojistné stát, obdrží příslušná zdravotní pojišťovna od ledna 2025 měsíčně navíc 42 Kč.

Vyměřovací základ pro platbu pojistného státem, tedy 15 749 Kč, je současně roven částce odpočtu od dosaženého příjmu, a to však pouze ve značně specifické situaci u zaměstnanců a zaměstnavatelů, kteří splňují podmínky dané ustanovením § 3 odst. 7 z. č. 592/1992 Sb. Kteří zaměstnavatelé a kteří zaměstnanci mají na uplatnění odpočtu 15 749 Kč nárok?

V souvislosti s uplatňováním odpočtu je zapotřebí respektovat v roce 2025 následující:

• Nárok na uplatnění odpočtu může použít pouze zaměstnavatel, zaměstnávající více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců.
• U tohoto zaměstnavatele lze uplatnit nárok na odpočet jen v případě zaměstnané osoby, které byl přiznán invalidní důchod.
• Odpočet je možné nárokovat i v případě, kdy uvedené skutečnosti netrvají po celý kalendářní měsíc. V případě přiznání nebo odejmutí invalidního důchodu musí být v příslušném kalendářním měsíci při uplatnění odpočtu přihlédnuto k potřebě dodržet poměrnou část minimálního vyměřovacího základu zaměstnance (viz dále).

Z výše uvedeného mj. vyplývá, že v roce 2025 lze odpočet 15 749 Kč uplatnit pouze u poživatelů invalidního důchodu (bez ohledu na stupeň invalidity), a to jen u vybrané skupiny zaměstnavatelů.

Protože se problematika odpočtu týká výhradně zaměstnaných poživatelů invalidního důchodu, nezabývá se zaměstnavatel potřebou dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ. Pokud je zaměstnanec poživatelem důchodu (tj. osobou, za kterou platí pojistné stát) po celý kalendářní měsíc, nepřihlíží zaměstnavatel při uplatnění odpočtu k minimu platnému ve zdravotním pojištění ve smyslu ustanovení § 3 odst. 8 písm. e) z. č. 592/1992 Sb.

Nárok na odpočet nemají žádní jiní „státní pojištěnci“ a ani osoby samostatně výdělečně činné.

Pokud poživatel invalidního důchodu současně pracuje u dvou (případně více) zaměstnavatelů, kdy každý z těchto zaměstnavatelů zaměstnává více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců, může odpočet 15 749 Kč uplatnit každý zaměstnavatel.

V daných souvislostech je zapotřebí také konstatovat, že odpočet od dosaženého příjmu představuje z finančního hlediska úsporu na pojistném jak u zaměstnavatele, tak u zaměstnance.

Pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance a výpočet výše pojistného je důležité, jak dlouho trvá v příslušném kalendářním měsíci pobírání invalidního důchodu.

Celkem jednoznačný je výpočet výše pojistného za situace, kdy zaměstnavatel splňující výše uvedené podmínky zaměstnává zaměstnance, který je poživatelem invalidního důchodu po celý kalendářní měsíc. Pokud příjem takového zaměstnance nepřesáhne od ledna 2025 částku 15 749 Kč, neplatí pojistné ani zaměstnanec ani zaměstnavatel.

Zcela specificky však zaměstnavatel postupuje v případě, kdy je zaměstnanec v daném kalendářním měsíci poživatelem invalidního důchodu pouze po část kalendářního měsíce, tedy sice s nárokem na odpočet, ovšem již s povinností zaměstnavatele přihlédnout k minimálnímu vyměřovacímu základu, tedy přesněji k jeho poměrné části. Při výpočtu výše pojistného v „okrajových“ měsících (tedy v těch měsících, kdy je zaměstnanci invalidní důchod přiznán nebo odejmut) je postup následující:

1. zaměstnavatel nejprve zjistí vyměřovací základ za příslušný kalendářní měsíc (tj. hrubý příjem minus odpočitatelná částka),
2. takto vypočtený vyměřovací základ porovná s poměrnou částí minimálního vy­měřovacího základu, neboť minimální vyměřovací základ se krátí na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů v případě, kdy zaměstnanec nebyl u zdravotní pojišťovny v kategorii osob, za které platí pojistné stát, po celý kalendářní měsíc,
3. je-li vyměřovací základ podle bodu 1 nižší než vyměřovací základ vypočtený v bo­dě 2, provede se prostřednictvím zaměstnavatele dopočet a doplatek pojistného do poměrné části mi­nimálního vyměřovacího základu

Pro výpočet výše pojistného nehraje v takových případech roli například rozsah pracovního úvazku, období trvání neplaceného volna zaměstnance apod.

Stejným způsobem by zaměstnavatel postupoval i tehdy, kdyby se jednalo o zaměstnání na základě pracovní smlouvy nebo na dohodu o provedení práce.