K dosažení efektivní komunikace jak v profesním, tak osobním životě vede několik úspěšných strategií. Především se jedná o schopnost asertivního chování a komunikace. Asertivní přístup k životu a k okolí lze shrnout do několika základních pravidel.

Desatero asertivního člověka

• Mám právo sám posuzovat svoje vlastní jednání, myšlenky a pocity a být za ně a za jejich důsledky sám zodpovědný.
• Mám právo neposkytovat žádné výmluvy, vysvětlení ani ospravedlnění svého jednání.
• Mám právo posoudit, zda a nakolik jsem zodpovědný za řešení problémů jiných lidí.
• Mám právo změnit svůj názor.
• Mám právo dělat chyby a být si za ně zodpovědný.
• Mám právo říci: „Já nevím.“
• Mám právo být nezávislý na dobré vůli jiných lidí.
• Mám právo činit nelogická rozhodnutí.
• Mám právo říci: „Já ti nerozumím.“
• Mám právo říci: „Je mi to jedno.“

Vedle asertivních je však v mezilidské komunikaci vhodné dodržovat rovněž zásady tolerance a taktu. Jinými slovy je uměním odhadnout, kdy je na místě asertivní reakce a kdy je efektivnější nechat věci být tak, jak jsou. Lidé, kteří se snaží být za každou cenu asertivní, obvykle na své okolí působí provokativně, či dokonce agresivně. Tento dojem pochopitelně neprospívá mezilidským vztahům, ani ochotě druhého s vámi komunikovat a případně dosáhnout souladu. Zejména v situacích, kdy nám na společném zájmu nebo vzájemném vztahu záleží, je nutné mít na paměti nejen práva, ale i povinnosti či zodpovědnost. Vhodnými prostředky jsou pak umění taktu, diskrétnost, tolerance a respekt ke druhé osobě.

Zásady přímé komunikace

• hovoříme jasně a srozumitelně
• mluvíme vždy výhradně za sebe
• pokud hovoříme o druhém, popisujeme konkrétní chování, ne jedince jako takového
• dáváme informace, nikoli hodnocení