Zdravotní pojišťovny kladou primární důraz na řádné placení pojistného, neboť v rámci výkonu své úřední a kontrolní činnosti musejí získat potřebné zdroje proto, aby mohly být prostřednictvím výdajové stránky systému řádně placeny hrazené služby vykázané smluvními poskytovateli.

Je však také pravdou, že i přes zřejmou snahu zákonodárce „zpojistnit“ co největší rozsah příjmů nalezneme i ve zdravotním pojištění spoustu plnění či situací, kdy zaměstnavatelé relevantně nemusejí za zaměstnance odvést za rozhodné období kalendářního měsíce žádné pojistné.

Příjmy nepodléhající odvodu pojistného

Zaměstnavatelé a zaměstnanci se podílejí na placení pojistného v zákonem stanoveném poměru (jedna třetina zaměstnanec, dvě třetiny zaměstnavatel). Od 1. ledna 2008 se principiálně vychází ze zásady, že co se – mimo zákonem stanovených výjimek – zdaňuje podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP), to také podléhá odvodu pojistného na zdravotní pojištění – a naopak. Pojistné však neodvádí ani zaměstnavatel ani zaměstnanec například v případě:

1. příjmů ze závislé činnosti, které nejsou předmětem daně nebo jsou od daně osvobozeny – jedná se zejména o příjmy podle § 6 odst. 7 a § 6 odst. 9 ZDP. Do vyměřovacího základu zaměstnance se tak nezahrne například hodnota nepeněžního bezúplatného plnění (do konce roku 2013 nepeněžního daru), poskytnutého za podmínek vyjmenovaných § 6 odst. 9 písm. g) ZDP do úhrnné výše 2 000 Kč ročně u každého zaměstnance. U zaměstnavatelů, na které se tento předpis nevztahuje, se jedná o hodnotu nepeněžního bezúplatného plnění poskytovaného za obdobných podmínek ze sociálních fondů nebo ze zisku (příjmu) po jeho zdanění, anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, a to až do úhrnné výše 2 000 Kč ročně u každého zaměstnance.
   • Příklad č. 1
     • Zaměstnanec pracuje v roce 2021 u dvou zaměstnavatelů. U prvního obdrží nepeněžní bezúplatné plnění v hodnotě 1 500 Kč, u dalšího zaměstnavatele pak v hodnotě 2 000 Kč, v obou případech jsou splněny podmínky ustanovení § 6 odst. 9 písm. g) ZDP.
     • Obě plnění jsou osvobozena od zdanění a placení pojistného na zdravotní pojištění, neboť osvobození se posuzuje samostatně vůči každému ze zaměstnavatelů. V takových případech nemusí zaměstnavatel věnovat pozornost plnění obdobného charakteru, poskytnutého zaměstnanci jiným zaměstnavatelem.
2. odměn žáků a studentů pouze u příjmů ze závislé činnosti za práci z praktického výcviku. Aby se pojistné neplatilo, musí se jednat právě o příjem této povahy, tedy o odměnu za práci z praktického výcviku – bez ohledu na jeho výši.
3. zaměstnání na dohodu o provedení práce (více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele) s příjmem nepřevyšujícím 10 000 Kč. Pokud příjem na dohodu o provedení práce (resp. více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele) činí maximálně 10 000 Kč, pak zaměstnavatel neplní vůči zdravotní pojišťovně zaměstnance žádné povinnosti.

Jestliže při trvající dohodě příjem poklesne na 10 000 Kč nebo méně, pak se osoba jako zaměstnanec odhlašuje, přičemž je vhodné, aby mzdová účetní takto zaměstnanou osobu upozornila, že v příslušném kalendářním měsíci (měsících), resp. období nemá řešené zdravotní pojištění takovým zaměstnáním. V těchto případech si pojištěnec sám řeší pojistný vztah jiným způsobem – viz závěr.

• osoby, která na dohodu o pracovní činnosti (více dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele) nedosáhla v kalendářním měsíci příjmu ve výši alespoň 3 500 Kč. Z hlediska řešení zdravotního pojištění zaměstnance upozorňuji na vhodnost stejného postupu mzdové účetní jako v předcházejícím bodě. Avšak při příjmu alespoň 3 500 Kč již zaměstnavatel případně přihlíží k potřebě dodržení minimálního vyměřovacího základu, což od 1. 1. 2017 platí i u dohody o provedení práce.
• nemoci zaměstnance po celý kalendářní měsíc. Na rozdíl od dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr platí v případě pracovní smlouvy, že i když je z důvodu nemoci příjem zaměstnance nulový, má osoba vyřešené zdravotní pojištění (naproti tomu, například v případě celoměsíční nemoci zaměstnance pracujícího na některou z dohod a tudíž z důvodu nedosažení potřebné částky příjmu, resp. nulového příjmu, musí být osoba jako zaměstnanec u zdravotní pojišťovny odhlášena).

Zaměstnavatel nebude platit žádné pojistné ani tehdy, když poskytne neplacené volno zaměstnanci, který:

1. vykonává veřejnou funkci nebo práci pro jiného zaměstnavatele a doloží, že subjekt, pro který je v té době činný, za něj odvádí pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu (15 200 Kč od 1. 1. 2021)
2. patří mezi osoby (zaměstnance), pro které neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ dle ustanovení § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb., přičemž příjem zaměstnance je nulový

Příjmy nezahrnované do vyměřovacího základu zaměstnance jako výjimky

Ustanovení § 3 odst. 2 z. č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. taxativním výčtem vyjmenovává příjmy (plnění), které se do vyměřovacího základu zaměstnance nezahrnují proto, že jsou zde uvedeny jako výjimky, třebaže podléhají zdanění. Začlenění mezi zákonem určené výjimky je v tomto případě nadřazeno zdaňování příslušného příjmu.

Odstupné

Zřejmě nejfrekventovanějšími příjmy, nezahrnovanými do vyměřovacího základu zaměstnance pro placení pojistného na zdravotní pojištění jsou odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné, na která vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů, kterým je u odstupného zákoník práce.

Aby se příjem z odstupného, dalšího odstupného, odchodného a odbytného nezahrnoval do vyměřovacího základu zaměstnance, musí na něj vzniknout nárok podle zákoníku práce. Pokud by zaměstnavatel zúčtoval zaměstnanci plnění, které by nazval odstupným, přičemž by se nejednalo o odstupné podle zákoníku práce, podléhalo by toto plnění odvodu pojistného.

Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) zákoníku práce nebo dohodou z týchž důvodů (zaměstnavatel se ruší nebo přemísťuje nebo se zaměstnanec stane nadbytečným), přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné podle délky trvání pracovního poměru ve výši nejméně jedno- až trojnásobku průměrného výdělku. To znamená, že do vyměřovacího základu zaměstnance se nezahrne ani minimální nárokové odstupné, stanovené zákoníkem práce, ani jakýkoli násobek průměrného výdělku nad stanovenou minimální hodnotu.

Je-li obdobným způsobem ukončen pracovní poměr podle § 52 písm. d) zákoníku práce (pracovník nesmí konat práci z důvodu pracovního úrazu nebo onemocnění nemocí z povolání), přísluší zaměstnanci odstupné ve výši nejméně 12násobku průměrného výdělku. I v tomto případě se jedná o odstupné vyplacené podle zákoníku práce, proto se pojistné na zdravotní pojištění neodvede.

Naopak, zúčtuje-li zaměstnavatel zaměstnanci v souvislosti s rozvázáním pracovního poměru plnění podle § 52 písm. e) zákoníku práce (zaměstnanec dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost), nejedná se o odstupné vyplacené podle této právní normy a jeho výše podléhá povinnosti placení pojistného.

Výše popisovaný postup vychází z ustanovení § 67 zákoníku práce.

Příklad č. 2

Zaměstnanec se stal nadbytečným, proto s ním zaměstnavatel rozvázal pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. c) zákoníku práce a zúčtoval mu odstupné ve výši pětinásobku průměrného výdělku.

Zákoník práce hovoří v ustanovení § 67 odst. 1 o tom, že dochází-li k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší zaměstnanci při skončení pracovního poměru – s ohledem na délku jeho trvání – odstupné ve výši nejméně jedno- až trojnásobku průměrného výdělku. Protože se připouští odstupné i ve vyšším počtu násobků průměrného výdělku, nezahrnuje se celková zúčtovaná částka odstupného do vyměřovacího základu zaměstnance.

Příklad č. 3

Zaměstnavatel rozvázal se zaměstnancem pracovní poměr dohodou z důvodu uvedeného v § 52 písm. d) zákoníku práce a poskytnul mu odstupné ve výši patnáctinásobku průměrného výdělku.

Ani v tomto případě se nebude odstupné zahrnovat do vyměřovacího základu zaměstnance, neboť bylo zúčtováno na základě podmínek uvedených v § 67 odst. 2 zákoníku práce.

Dalšími příjmy, které se jako výjimky nezahrnují do vyměřovacího základu zaměstnance, jsou: 

• náhrady škody podle zákoníku práce a právních předpisů upravujících služební poměry,
• věrnostní přídavek horníků,
• jednorázová sociální výpomoc poskytnutá zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události a
• plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání. 

Lze konstatovat, že pokud je pojištěnec zaměstnán, má vyřešen svůj pojistný vztah právě tímto zaměstnáním, přičemž v příslušném kalendářním měsíci postačí dokonce i jen jeden den zaměstnání a za zbývající část tohoto měsíce se žádné pojistné nedoplácí. Vždy je však nutnou podmínkou skutečnost, že zaměstnání svým charakterem či výší zúčtovaného příjmu účast na zdravotním pojištění zakládá.

Člen družstva bez pracovněprávního vztahu k družstvu

Z pohledu zdravotního pojištění se za zaměstnance nepovažuje člen družstva, který není v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale vykonává pro družstvo práci, za kterou je jím odměňován a nedosáhl v příslušném kalendářním měsíci započitatelného příjmu 3 500 Kč.

Výkon funkce v orgánu družstva se vždy považuje za výkon práce pro družstvo, proto z příjmu funkcionáře družstva za vykonanou práci (není-li tento v pracovněprávním vztahu k družstvu) se pojistné odvádí pouze ze zúčtovaného příjmu dosahujícího (a převyšujícího) stanovenou hranici 3 500 Kč.

U členů družstva, kteří v družstvu zároveň pracují a pracovněprávní vztah zakládá účast na zdravotním pojištění, se však postupuje podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., kdy se v tomto případě do vyměřovacího základu zaměstnance zahrnují i příjmy ze závislé činnosti, zdaňované podle § 6 odst. 1 písm. c) bod 1 ZDP (tedy i nižší než 3 500 Kč).

Když nemusí být u zaměstnance dodržen minimální vyměřovací základ

Obecně platí, že pojistné na zdravotní pojištění musí být zaměstnavatelem odvedeno alespoň z minimálního vyměřovacího základu, kdy z této povinnosti jsou taxativním výčtem vyňaty tyto osoby – zaměstnanci:

1. s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, kteří jsou držiteli průkazu ZTP nebo ZTP/P
2. kteří dosáhli věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňují další podmínky pro jeho přiznání
3. kteří celodenně osobně a řádně pečují alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku
4. kteří současně vedle zaměstnání vykonávají samostatnou výdělečnou činnost a odvádějí jako OSVČ zálohy na pojistné alespoň v minimální zákonné výši (tj. od ledna 2021 nejméně v částce 2 393 Kč)
5. za které je plátcem pojistného stát

pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období (kalendářní měsíc). Vyměřovacím základem je u těchto zaměstnanců jejich skutečný příjem, tedy v roce 2021 i nižší než 15 200 Kč.

Z uvedeného například vyplývá, že pokud u některé z těchto osob trvá neplacené volno (případně neomluvená absence) po celý kalendářní měsíc, anebo z určitého důvodu – třeba formou některé z dohod – není zúčtován žádný příjem, neplatí se pojistné.

Příklad č. 4

Zaměstnanec, pro kterého neplatí ustanovení o povinnosti dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ z důvodu registrace ve „státní kategorii“, pracuje na dohodu o pracovní činnosti a z důvodu nemoci není této osobě zúčtován v některém měsíci žádný příjem, resp. tento příjem je nižší než 3 500 Kč.

Osoba je na příslušný kalendářní měsíc jako zaměstnanec odhlášena, tudíž se neodvede žádné pojistné. Odhlášením nevznikne žádný problém, protože pojištěnec má řešené zdravotní pojištění registrací v kategorii osob, za které platí pojistné stát.

Příklad č. 5

Osobě celodenně osobně a řádně pečující o jedno dítě do sedmi let věku bylo poskytnuto po celý měsíc duben neplacené volno, žádné další příjmy tato osoba v měsíci dubnu nevykázala.

Pokud je poskytnuto neplacené volno osobě celodenně osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku, neplatí se z titulu tohoto neplaceného volna žádné pojistné, resp. zaměstnavatel není povinen přihlížet k minimálnímu vyměřovacímu základu. Jestliže v průběhu zaměstnání nemá tato osoba v určitém měsíci po dobu celého tohoto měsíce žádný příjem ze zaměstnání (nemoc, neplacené volno aj.) ani ze samostatné výdělečné činnosti, sdělí zaměstnavatel tuto skutečnost zdravotní pojišťovně. Za použití kódu „L“ (v tomto případě k datu 1. 4.) oznámí její zařazení do kategorie osob, za které platí pojistné stát. Jakmile však bude mít tato zaměstnaná osoba opět příjmy započitatelné do vyměřovacího základu pro placení pojistného na zdravotní pojištění, oznámí zaměstnavatel příslušné zdravotní pojišťovně kódem „T“ (k datu 30. 4.) ukončení nároku na zařazení této osoby do „státní kategorie“.

Když není osoba, za kterou platí pojistné stát, výdělečně činná, hradí za ni pojistné příslušné zdravotní pojišťovně pouze stát, a to v roce 2021 měsíčně v částce 1 767 Kč. Pokud však pracuje nebo podniká, obdrží zdravotní pojišťovna ještě další platby pojistného podle zákona.

Souběžné příjmy

U souběžných příjmů se pro účel dodržení zákonného minima sčítají v daném kalendářním měsíci příjmy ze všech zaměstnání, která zakládají účast na zdravotním pojištění.

Příklad č. 6

Zaměstnanec pracuje u jednoho zaměstnavatele na základě pracovní smlouvy s příjmem převyšujícím hodnotu minimální mzdy, u druhého pak na dohodu o pracovní činnosti, kdy příjem v některých měsících činí alespoň 3 500 Kč, v jiných naopak nikoli (tedy je nižší než 3 500 Kč), někdy je i nulový.

U zaměstnání na dohodu o pracovní činnosti platí:

• v měsíci, ve kterém činí příjem alespoň 3 500 Kč, se pojistné odvádí ze skutečné výše dosaženého příjmu, tedy bez nutnosti dopočtu do minimálního vyměřovacího základu 15 200 Kč. Zaměstnavatel má k dispozici potvrzení od jiného zaměstnavatele, že tento za zaměstnance odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu.
• jestliže příjem nedosáhne 3 500 Kč, musí být osoba jako zaměstnanec na takový měsíc odhlášena
• měsíc, na který je osoba jako zaměstnanec odhlášena, neřeší ani zaměstnavatel ani pojištěnec, protože příjmem na základě pracovní smlouvy je zajištěn postup podle zákona

Příklad č. 7

Předsedovi výboru Společenství vlastníků (SV) je jednou za 3 měsíce vyplácena odměna 2 000 Kč.

SV se zaměstnavatelem stává pouze tehdy, má-li placené členy výboru. Pokud by členové výboru za svoji práci žádnou odměnu nepobírali, pak SV problematiku zdravotního pojištění neřeší. Jestliže však bude SV alespoň jednomu členovi výboru odměnu (byť nepravidelně) vyplácet, musí se přihlásit do registru příslušné zdravotní pojišťovny jako zaměstnavatel s povinností placení pojistného podle zákona a rovněž přihlásit tyto placené členy jako zaměstnance. Budou-li placení členové výboru pojištěni u více zdravotních pojišťoven, pak SV plní veškeré povinnosti u každé z nich. Ti členové výboru SV, kteří vykonávají tyto funkce bez nároku na odměnu, nebudou přihlašováni jako zaměstnanci u zdravotní pojišťovny vůbec, neboť se nejedná o zaměstnání, protože jim neplynou příjmy ze závislé činnosti.

Pojistné z částky 2 000 Kč se za měsíc, do kterého je odměna zúčtována, odvede bez dopočtu do minima tehdy, pokud předseda výboru:

• má ještě jiné zaměstnání, ve kterém je odváděno pojistné alespoň z minima, eventuálně v měsíci zúčtování odměny by postačoval příjem v zaměstnání alespoň 13 200 Kč nebo
• současně podniká a platí si jako OSVČ alespoň minimální zálohy, což zaměstnavateli dokládá čestným prohlášením anebo
• patří mezi osoby, pro které neplatí minimální vyměřovací základ (viz výše), což má SV taktéž doloženo

Kdyby bylo placené členství ve SV jediným zaměstnáním, provádělo by SV příslušný dopočet do zákonného minima.

Závěrem

Žádné pojistné neodvádí zaměstnavatel ani v situaci, když se se zaměstnancem dohodne na poskytnutí neplaceného volna, přičemž zaměstnanec:

-si na zdravotní pojišťovně vyřídí dlouhodobý pobyt v cizině nebo

-bude vykonávat výdělečnou činnost v některém ze států Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru (Norsko, Island, Lichtenštejnsko), ve Švýcarsku nebo ve Spojeném království podle koordinačních pravidel EU č. 883/2004 a 987/2009

Na příslušnou dobu, kdy zaměstnanec nebude v ČR zdravotně pojištěn, musí být i jako zaměstnanec odhlášen, třebaže pracovní poměr nadále trvá, neboť zaměstnanec (jako pojištěnec-fyzická osoba) není účasten českého systému veřejného zdravotního pojištění.