U zaměstnavatele je rozhodným obdobím pro placení pojistného kalendářní měsíc. Vyměřovacím základem je dosažený (zaměstnavatelem zúčtovaný) hrubý příjem zaměstnance ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a násl. z. č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Pokud se na zaměstnance vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu (v roce 2022 se jedná o částku 16 200 Kč), musí zaměstnavatel odvést za příslušný kalendářní měsíc pojistné nejméně ve výši 2 187 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc, od roku 2013 již bez omezení horní hranicí. Naopak, je-li zaměstnanec vyjmenován mezi osobami, pro které neplatí minimální vyměřovací základ (§ 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb.), odvádí zaměstnavatel za všech okolností pojistné ze skutečné výše příjmu bez povinnosti dopočtu do zákonného minima, případně může být vyměřovací základ zaměstnance i nulový.

Sazba pojistného činí 13,5 % z úhrnu příjmů. Jednu třetinu (případně zaokrouhlenou na celou korunu směrem, nahoru) srazí zaměstnavatel zaměstnanci, zbývající dvě třetiny, neboli rozdíl, hradí zaměstnavatel ze svých zdrojů.

Stanovení vyměřovacího základu zaměstnance

Při placení pojistného musejí zaměstnavatelé respektovat u zaměstnance především tyto zásady:

1. do vyměřovacího základu zaměstnance se zahrnují příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob podle § 6 z. č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tedy nejsou od této daně osvobozeny a zaměstnavatel je zaměstnanci zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním
2. pojistné se neodvádí tehdy, pokud se osoba nepovažuje ve zdravotním pojištění za zaměstnance ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) bodů 1. – 7. z. č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, například tehdy, když příjem na dohodu o pracovní činnosti nedosáhne 3 500 Kč  
3. do vyměřovacího základu zaměstnance se také nezahrnují příjmy jako výjimky taxativně vyjmenované v § 3 odst. 2 z. č. 592/1992 Sb., třebaže podléhají zdanění – nezapočitatelnost z titulu výjimky je v tomto případě nadřazena zdaňování příslušného plnění
4. do vyměřovacího základu zaměstnance se standardně zahrnují i odměny zúčtované po skončení zaměstnání (zakládajícího účast na zdravotním pojištění) se specifickým zřetelem na posuzování těchto dodatečných příjmů u dohod o pracovní činnosti a dohod o provedení práce v situaci, kdy dohoda výší příjmu účast na zdravotním pojištění nezaložila
5. je-li zaměstnanci poskytnuto neplacené volno nebo má-li vykázánu neomluvenou absenci, nemají tyto nepřítomnosti zaměstnance v zaměstnání přímý dopad do placení pojistného zaměstnavatelem. Při odvodu pojistného však musí být dodržen minimální vyměřovací základ (případně jeho poměrná část – viz dále), pokud tento pro zaměstnance a zaměstnavatele jako plátce pojistného platí.
6. pojistné se odvádí nejméně z poměrné části minimálního vyměřovacího základu (viz Příklad č. 2) nejčastěji v případě nemoci po část kalendářního měsíce, při nástupu do zaměstnání či jeho ukončení v průběhu měsíce, přiznáním nebo ztrátou nároku na zařazení do „státní kategorie“ v průběhu měsíce, vše ve smyslu ustanovení § 3 odst. 9 z. č. 592/1992 Sb.

Odpočet od dosaženého příjmu lze uplatnit pouze u zaměstnavatele a zaměstnance, splňujících podmínky uvedené v § 3 odst. 7 z. č. 592/1992 Sb. Jedná se o zaměstnavatele zaměstnávajícího více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu jeho zaměstnanců a odpočet lze uplatnit pouze u poživatelů invalidního důchodu bez ohledu na stupeň invalidity (od ledna 2022 se jedná o částku odpočtu 14 570 Kč měsíčně).

Minimální vyměřovací základ

Pokud se na zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) vztahuje povinnost dodržet minimální vyměřovací základ, pak při jediném zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc a při příjmu nižším než 16 200 Kč platí následující podmínky:

• v případě pracovní smlouvy se dopočet a doplatek do minima provádí u jakékoli částky příjmu
• u dohody o pracovní činnosti se doplácí pojistné pouze při příjmu alespoň 3 500 Kč
• u dohody o provedení práce řeší zaměstnavatel odvod pojistného z minima při příjmu na tuto dohodu převyšujícím 10 000 Kč

Z uvedeného tak plyne, že osoba není z pohledu zdravotního pojištění zaměstnancem u dohody o pracovní činnosti při příjmu nižším než 3 500 Kč nebo u dohody o provedení práce při příjmu nepřevyšujícím 10 000 Kč. Také platí, že se ve zdravotním pojištění pro účel vzniku zaměstnání (a také dodržení zákonného minima) sčítají příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.

Minimální vyměřovací základ platí ve zdravotním pojištění i pro:

• osoby jako zaměstnance účastné právě z titulu zaměstnání u českého zaměstnavatele všech systémů sociálního zabezpečení v České republice podle koordinačních nařízení Evropské unie [Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 včetně prováděcího nařízení č. 987/2009]
• cizince z tzv. třetích zemí, zaměstnané u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území České republiky
• případy, kdy je pracovní vztah sjednán podle cizích právních předpisů apod.

Zaměstnání po část kalendářního měsíce

Není pravidlem, že zaměstnanec nastupuje do zaměstnání vždy k 1. dni kalendářního měsíce nebo zaměstnání končí posledním dnem v měsíci. Na tyto (zdaleka ne výjimečné) situace pamatuje právní úprava platná ve zdravotním pojištění v ustanovení § 3 odst. 9 písm. a) zákona č. 592/1992 Sb., a to odkazem na snížení minimálního vyměřovacího základu zaměstnance na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů trvání zaměstnání v daném měsíci.  

Příklad č. 1

Zaměstnanec nastoupil do zaměstnání dne 11. 3. 2022 a v rámci zkušební doby zaměstnavatel ukončil pracovněprávní vztah bez udání důvodu ke dni 31. 3. Za odpracované dny byla zaměstnanci zúčtována hrubá mzda ve výši 17 350 Kč.

Zaměstnavatel odvede za měsíc březen pojistné ve výši 13,5 % z hrubé mzdy 17 350 Kč, tedy v částce 2 343 Kč. Vzhledem k tomu, že zúčtovaný hrubý příjem zaměstnance je vyšší než minimální mzda, platná v roce 2022, nemusí se zaměstnavatel na rozdíl od následujícího příkladu zabývat problematikou výpočtu poměrné části minimálního vyměřovacího základu.

Příklad č. 2

Zaměstnanec nastoupil do zaměstnání na zkrácený pracovní úvazek taktéž dne 11. 3. 2022 a pracuje dál. Platí pro něho (tedy i pro zaměstnavatele) ustanovení o povinnosti dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ. Za měsíc březen činil jeho hrubý příjem 8 000 Kč.

Hrubý příjem zaměstnance nedosáhl za rozhodné období kalendářního měsíce částky minimálního vyměřovacího základu 16 200 Kč. V takovém případě musí zaměstnavatel propočítat, zda mzda zúčtovaná za 21 kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci březnu dosahuje poměrné části tohoto minima. Poměrnou část minimálního vyměřovacího základu vypočítáme dle vzorce:

PČ min VZ  = (21 : 31) x 16 200 = 10 974,19 Kč

(Poznámka: pro účel výpočtu poměrné části minimálního vyměřovacího základu se počet kalendářních dnů trvání zaměstnání vždy dělí počtem kalendářních dnů v příslušném měsíci).

Z uvedeného výpočtu vyplývá, že hrubá mzda zaměstnance za měsíc březen je nižší, než vypočtená poměrná část minimálního vyměřovacího základu. V takovém případě je postup zaměstnavatele následující:

Z hrubé mzdy 8 000 Kč vypočte 13,5 %, což činí 1 080 Kč. Jednu třetinu z této částky (tj. 360 Kč) srazí zaměstnavatel zaměstnanci, zbývající dvě třetiny, tedy 720 Kč, hradí zaměstnavatel. Pojistné z rozdílové částky vyměřovacích základů 2 974,19 Kč (10 974,19 – 8 000) hradí ve výši 13,5 % zaměstnanec, to znamená, že k částce 360 Kč se připočte ještě srážka doplatku v plné hodnotě 402 Kč. Z celkové platby pojistného 1 482 Kč (10 974,19 x 0,135) se strhne zaměstnanci 762 Kč (360 + 402), zaměstnavatel uhradí 720 Kč. 

V případě, že by byl nižší vyměřovací základ zapříčiněn překážkami v práci na straně organizace (§ 207 až § 209 zákoníku práce), přechází povinnost úhrady předmětného doplatku na zaměstnavatele. Podotýkám, že v dalších měsících již obecně musí být dodržena povinnost odvodu pojistného nejméně z částky 16 200 Kč.

K minimu se nepřihlíží

Ani po datu 1. 1. 2022 nemusí být minimální vyměřovací základ zaměstnance dodržen například v těchto situacích:

• pokud se jedná o osobu, za kterou platí pojistné stát, resp. pokud pro osobu neplatí minimální vyměřovací základ dle § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb. – za podmínky, že registrace v některé z těchto skupin osob u zdravotní pojišťovny trvá po celý kalendářní měsíc
• jiný zaměstnavatel odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, což dalšímu zaměstnavateli, u kterého je příjem zaměstnance nižší než minimální mzda, doloží písemným potvrzením, případně si zaměstnavatelé musejí dokladovat výši příjmu
• zaměstnanec je nemocen po celý kalendářní měsíc (případně po jeho část – v tomto případě období nemoci snižuje minimální vyměřovací základ zaměstnance na poměrnou část). Nemoc zaměstnance zaměstnavatel zdravotní pojišťovně neoznamuje, nemocnou osobu však v příslušném kalendářním měsíci započítává (vždy u pracovního poměru) do celkového počtu zaměstnanců na Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele, neboť se stále jedná o zaměstnance. Pokud z důvodu nemoci poklesne příjem u dohody o pracovní činnosti pod 3 500 Kč nebo u dohody o provedení práce nepřevýší 10 000 Kč, musí být osoba jako zaměstnanec na takový kalendářní měsíc odhlášena.  
• v případě tzv. nekolidujícího zaměstnání. Jedná se o zaměstnání osoby, současně registrované na Úřadě práce po celý kalendářní měsíc jako uchazeče o zaměstnání za podmínek specifikovaných v § 25 odst. 3 z. č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Příjem tohoto zaměstnance nesmí převýšit polovinu aktuální hodnoty minimální mzdy, takovou osobu již nelze zaměstnat na dohodu o provedení práce.
• zaměstnanec je současně OSVČ a zaměstnavateli formou čestného prohlášení doloží, že jako OSVČ platí alespoň minimální zálohy, což je v roce 2022 částka 2 627 Kč. Kdyby pojištěnec alespoň minimální zálohy neplatil, řeší tuto situaci zdravotní pojišťovna s fyzickou osobou jako podnikatelem. Na vyměření (a následně vymáhání) svých pohledávek mají zdravotní pojišťovny deset let. Čestné prohlášení zaměstnance je pro zaměstnavatele vždy rozhodným dokladem pro placení pojistného. 
• v případě neplaceného volna nebo neomluvené absence, trvajících celý kalendářní měsíc nebo jen část daného měsíce, pokud se jedná o osobu, pro kterou neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ dle již citovaného ustanovení § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb.  

Ve výše popisovaných situacích, vycházejících pro zaměstnavatele z aplikace ustanovení § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb., je vyměřovacím základem zaměstnance dosažená částka příjmu. To znamená, že zaměstnavatel odvede pojistné z příjmu, který tak relevantně může být i nižší než 16 200 Kč, případně může být vyměřovací základ stanoven i v nulové hodnotě.