Mezi základní povinnosti zaměstnavatele ve zdravotním pojištění patří řádné placení pojistného za sebe a za své zaměstnance správné zdravotní pojišťovně, přičemž důležitým parametrem je v této souvislosti minimální vyměřovací základ, případně jeho poměrná část. Dále zaměstnavatel oznamuje zdravotním pojišťovnám změny týkající se jednak jeho zaměstnanců, jednak činnosti zaměstnavatele, například změnu sídla, zrušení organizace nebo vstup do likvidace. Pro účel kontroly ze zdravotní pojišťovny musí zaměstnavatel v případě potřeby příslušné skutečnosti dokladovat.

Minimální vyměřovací základ zaměstnance

Za „normálních“ okolností odvádí zaměstnavatel pojistné na zdravotní pojištění za své zaměstnance nejméně z minimálního vyměřovacího základu (minimální mzdy) 16 200 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc. Tato podmínka platí pro zaměstnance, na kterého se povinnost placení pojistného alespoň ze zákonného minima vztahuje. Plátcem pojistného za zaměstnance je zásadně zaměstnavatel, zaměstnanec si sám žádné pojistné neplatí.

Naproti tomu však existuje poměrně početná skupina osob –  zaměstnanců, u kterých naopak minimum nemusí být dodrženo a vyměřovacím základem je skutečně dosažený příjem, tedy částka případně i nižší než 16 200 Kč. Tyto osoby nebo situace jsou taxativním výčtem vyjmenovány v ustanovení § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Protože se účastníky českého systému veřejného zdravotního pojištění stávají i osoby ze zahraničí, zaměstnané u českého zaměstnavatele, musí být minimální vyměřovací základ dodržen i u těchto zaměstnanců.

Dopočet a doplatek do minima 

Může nastat situace, že pracovník má příjem nižší, než je aktuální výše minimálního vyměřovacího základu – minimální mzdy. Například bude sjednán pracovní poměr na zkrácený pracovní úvazek nebo půjde o práci podle některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, přičemž se bude jednat o jediné zaměstnání dotyčné osoby. Pokud:

• je příjem zaměstnance nižší než minimální mzda a
• tento zaměstnanec nepatří ve zdravotním pojištění mezi osoby, na které se nevztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu dle citovaného § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb. (tedy minimum je ve zdravotním pojištění zapotřebí dodržet),

musí být v příslušném kalendářním měsíci zabezpečen odvod pojistného v souladu se zákonem. To znamená, že zaměstnavatel musí provést dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu (případně do poměrné části minimálního vyměřovacího základu) podle podmínek uvedených v § 3 odst. 10 z. č. 592/1992 Sb.

Odvod pojistného ze skutečné výše příjmu

Naopak, z dosažené výše příjmu, tedy z částky i nižší než 16 200 Kč, odvede zaměstnavatel pojistné v těchto situacích:

• zaměstnavatel disponuje potvrzením od jiného zaměstnavatele, že tento za zaměstnance odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu
• pokud takové potvrzení není, dokládá se výše příjmu u jiného zaměstnavatele/zaměstnavatelů podléhající odvodu pojistného tak, aby úhrnný vyměřovací základ dosáhl za příslušný měsíc alespoň částky minima 16 200 Kč (nutná spolupráce zaměstnavatelů)
• zaměstnavatel odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu za předpokladu, že tento zaměstnanec je současně OSVČ a formou čestného prohlášení potvrdí, že platí alespoň minimální zálohy, což je v roce 2022 částka 2 627 Kč měsíčně
• pro zaměstnance neplatí minimální vyměřovací základ dle § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb.  

Ve výše uvedených situacích zaměstnavatel neprovádí dopočet a doplatek pojistného do zákonem stanoveného minima, vyměřovacím základem je dosažený příjem zaměstnance.

Předtím, než začnete provádět dopočet do minima

Z uvedeného vyplývá, že v situaci, kdy má zaměstnanec příjem nižší než minimální vyměřovací základ, měl by zaměstnavatel (mzdová/mzdový účetní) předtím, než bude provádět příslušný dopočet, položit primárně ve svém vlastním zájmu zaměstnanci tyto dotazy:

• zda současně nemá jiné zaměstnání
• jestli nepodniká jako OSVČ s placením alespoň minimálních záloh
• nepatří-li mezi osoby, pro které neplatí minimální vyměřovací základ, například zda není „státním pojištěncem“

Pokud tyto dotazy položeny nejsou, zaměstnavatel provádí dopočet a doplatek pojistného do minima, přičemž u zaměstnance trvá některá (zaměstnavateli neznámá) z popisovaných skutečností, pak zpracovateli mezd po čase nezbude nic jiného, než za účelem dosažení potřebné relevance dodatečně se zpětnou platností provést patřičnou úpravu, což reálně představuje dořešení vzniklého přeplatku na pojistném. V této souvislosti je zapotřebí mít na zřeteli, že veškeré změny, opravy a úpravy se provádějí (přesněji musejí být provedeny) v rámci desetileté promlčecí doby.   

Neplacené volno a neomluvená absence

Pokud zaměstnavatel poskytne zaměstnanci neplacené volno nebo mu vykáže neomluvenou absenci, pak bez ohledu na rozsah těchto nepřítomností zaměstnance v zaměstnání platí tyto podmínky:

• pokud se na zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) vztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, resp. jeho poměrnou část, musí být toto zákonné minimum v příslušném kalendářním měsíci dodrženo 
• u osob, pro které neplatí ve zdravotním pojištění ustanovení o minimálním vyměřovacím základu dle § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb. (například se jedná o osoby, za které platí pojistné stát) není důležité, zda neplacené volno nebo neomluvená absence trvají po celý kalendářní měsíc nebo jen po jeho část. V takových případech se pojistné vždy odvede ze skutečné výše příjmu, případně může být vyměřovací základ zaměstnance stanoven i v nulové hodnotě – bez ohledu na délku trvání zaměstnání v příslušném kalendářním měsíci.

Souběh zaměstnání s podnikáním

Pokud zaměstnanec současně podniká jako OSVČ, pak je rozhodující, kterou z těchto činností on sám považuje za hlavní zdroj svých příjmů. Tuto skutečnost sděluje pojištěnec zdravotní pojišťovně při zahájení souběžného podnikání nebo zaměstnání a dále v každoročně podávaném Přehledu OSVČ o výši daňového základu. Postup zaměstnavatele i zaměstnance (OSVČ) je v takové situaci následující: 

Hlavním zdrojem příjmů je zaměstnání:

• v zaměstnání musí být zabezpečen odvod pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu a toto zaměstnání musí trvat celý kalendářní měsíc
• v rámci samostatné výdělečné činnosti nemusí být dodržen minimální vyměřovací základ platný pro OSVČ a není povinností placení záloh

Hlavním zdrojem příjmů je samostatná výdělečná činnost:

• OSVČ je povinna platit alespoň minimální zálohy, což je v roce 2022 již zmíněná částka 2 627 Kč
• v zaměstnání nemusí být dodržen minimální vyměřovací základ

Oznamovací povinnost zaměstnavatele

Za den nástupu zaměstnance do zaměstnání se u pracovního poměru (včetně pracovního poměru sjednaného podle cizích právních předpisů) považuje den, ve kterém zaměstnanec nastoupil do práce. Dodržení tohoto postupu je totiž důležité nejen pro zaměstnavatele, ale i pro samotného zaměstnance. Pokud by nastala situace, kdy by zaměstnavatel oznamovací povinnost nesplnil, mohlo by se u pojištěnce objevit časové období, které by se z hlediska řešení jeho pojistného vztahu jevilo jako nekryté a zdravotní pojišťovna by se pak v dané věci obracela nikoli na zaměstnavatele, ale přímo na pojištěnce, u kterého by se reálně mohl objevit problém v souvislosti s řešením pojistného vztahu.

V souladu s ustanovením § 34 odst. 1 písm. c) a § 36 z. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, se v případě pracovního poměru považuje za den nástupu zaměstnance do zaměstnání den, který je takto uveden v pracovní smlouvě. Jelikož lze jako den nástupu do práce sjednat i den pracovního klidu, považuje se pro účely zdravotního pojištění za den nástupu zaměstnance do zaměstnání den vzniku pracovního poměru, uvedený v pracovní smlouvě. To znamená, že například v případě sjednání pracovního poměru od 1. 5. 2022 vzniká účast na zdravotním pojištění tímto dnem a k tomuto datu přihlašuje zaměstnavatel zaměstnance u zdravotní pojišťovny – bez ohledu na to, který den zaměstnanec skutečně začne pracovat.

Plnění oznamovací povinnosti za zaměstnance pracujícího na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce je zakotveno v ustanovení § 8 odst. 2 písm. d) z. č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V souladu s tímto ustanovením přihlašuje zaměstnavatel zaměstnance u zdravotní pojišťovny ke dni, ve kterém poprvé po uzavření dohody začal zaměstnanec vykonávat sjednanou práci a odhlašuje dnem, jímž uplynula doba, na kterou byla příslušná dohoda sjednána.

Příslušnost ke zdravotní pojišťovně

Jednou ze základních povinností zaměstnavatele je odvádět pojistné za zaměstnance ve prospěch té zdravotní pojišťovny, u které je zaměstnanec pojištěn. Proto dotaz na příslušnost zaměstnance ke zdravotní pojišťovně by měl být ze strany zaměstnavatele (personalisty resp. mzdové účetní) formulován jako jeden z prvních, zpravidla je tato informace součástí údajů uváděných v dotazníku. V této souvislosti není na škodu zaměstnance upozornit, že pokud by se v průběhu zaměstnání rozhodl změnit zdravotní pojišťovnu (standardně k 1. 1. nebo k 1. 7. kalendářního roku), nejedná se v tomto případě o jeho soukromou záležitost, nýbrž do osmi dnů je povinen oznámit tuto změnu i svému zaměstnavateli. Aby se zamezilo případným nesrovnalostem či nedorozuměním, je zaměstnavatel povinen písemně potvrdit zaměstnanci přijetí jeho sdělení ve věcech výše uvedených, jak vyplývá z ustanovení § 12 písm. b) z. č. 48/1997 Sb.