Poslední dobou se v oblasti řízení projektů často skloňuje termín „agilní přístup“. V některých organizacích rovnou ruší stávající projektové struktury a zavádění různé agilní metodiky. Patří tradiční rigorózní metodiky projektového řízení do starého železa a jaké jsou vlastně výhody a nevýhody agilního přístupu?

Agilní metodiky se oproti těm tradičním vyznačují pružným reagováním na změny z okolí projektu, vyšší interakcí s budoucími uživateli či zákazníkem projektu a průběžným zpřesňováním výstupů. Mezi nejrozšířenější používané agilní metodiky patří bezesporu SCRUM. Pojďme se blíže podívat na jejich přednosti a naopak slabé stránky.

Přednosti agilních metodik

Jak jsem již předestřel, největším benefitem agilních metodik je schopnost flexibilně reagovat na změny. Častou bolestí současného řízení projektu je právě velké množství změn či nových požadavků v době, kdy již projektový tým pracuje na výstupech. Agilní metodiky naopak nové změna očekávají a dokáží je efektivně zpracovat. Velmi vhodné se tak jeví pro vývoj produktu a obecně pro všechny silně inovativní výstupy.

Agilní metodiky upřednostňují týmovou spolupráci a nezavádí do projektu zbytečnou hierarchii. Většina agilních metodik stojí na úzké spolupráci menší skupiny lidí. U velkých projektů se poté celý tým skládá z určitého počtu malých agilních týmů.

Dalším nepřehlédnutelným přínosem agilních metodik je to, že staví do centra pozornosti zákazníka. Požadavky zákazníka či jeho slovo v projektu tak mají mnohem větší váhu. Některé z nich například extrémní programování předepisují, že by zákazník projektu měl sedět přímo s vývojovým týmem na jednom pracovišti.

Slabá místa agilních metodik

Agilní metodiky mají blízko k takzvaným lehkým metodikám, což znamená, že přesně a podrobně nepopisují, co má projektový manažer v rámci všech znalostních oblastí dělat. Zatímco například Prince II projektového manažera krok za krokem vede, agilní metodiky často přichází s definicí projektových rolí a obecnější sadou principů. To může být občas limitující pro začínající projektové manažery.

Síla agilních metodik se také při nesprávném uchopení může vytrácet, pokud pracujeme na rozsáhlém projektu, kde navzájem spolupracuje velké množství týmů, které je třeba vzájemně koordinovat.

Agilní metodiky se navíc často opírají o vyšší vyspělost zaměstnanců, neboť často nechávají členům projektového týmu určitou autonomii. Dostatek kvalitních lidí tak může být úzkým místem projektu. Obdobně problematické může být u některých typů projektů přímé zapojení zákazníka a jeho přítomnost na pracovišti projektu.

Přes zmiňovaná slabá místa se zatím zdá, že alespoň v oblasti IT projektů se agilním metodikám daří čím dál lépe a začínají se čím dál více uplatňovat i u větších projektů.