Základními zákony, upravujícími oblast placení pojistného a plnění zákonných povinností ve zdravotním pojištění, jsou z. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, a z. č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, oba v platném znění.
Zaměstnavatelé jako plátci pojistného
Podmínky, za kterých se osoby považují ve zdravotním pojištění za zaměstnance, jsou specifikovány v ustanovení § 5 písm. a) z. č. 48/1997 Sb. Zde je současně taxativně vyjmenováno sedm skupin osob, které se z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance nepovažují – v těchto situacích zaměstnavatel povinnosti ve zdravotním pojištění neplní.
Zaměstnavatel je povinen platit pojistné tehdy, jsou-li – mimo výjimek – osobě jako zaměstnanci zúčtovány příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, včetně příjmů zakládajících svojí výší povinnost placení pojistného. Příjmy nepodléhající odvodu pojistného na zdravotní pojištění jsou uvedeny v ustanovení § 3 odst. 2 z. č. 592/1992 Sb.
Minimální vyměřovací základ zaměstnance a postupy zaměstnavatele
Pro zaměstnavatele je v souvislosti s placením pojistného prioritní povinností dodržet v roce 2024 při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ 18 900 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc.
Toto minimum naopak nemusí být dodrženo v těchto situacích:
- zaměstnanec má ještě jiného zaměstnavatele, který potvrzením doloží, že za něj odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu
- zaměstnanec v jiném zaměstnání dosáhne příjmu, který v součtu všech příjmů zajistí dodržení minimálního vyměřovacího základu – zaměstnavatelé si navzájem dokladují výši příjmu v daném měsíci a žádný z nich neprovádí dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu
- zaměstnanec zároveň podniká jako OSVČ a platí alespoň minimální zálohy, což zaměstnavateli dokladuje čestným prohlášením
- zaměstnanec spadá do některé ze skupin osob, pro které minimální vyměřovací základ neplatí podle ustanovení § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb.
Platba musí být zaměstnavatelem provedena nejpozději do 20. dne následujícího kalendářního měsíce již připsáním úhrady na příslušný příjmový účet zdravotní pojišťovny nebo uhrazena v hotovosti na pokladně zdravotní pojišťovny. Připadne-li poslední den této lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den.
Placení pojistného jako základní povinnost zaměstnavatele
Nejdůležitější povinností zaměstnavatele je pravidelné placení pojistného. Z hlediska řádného placení pojistného je žádoucí, aby bylo možno úhrady snadno identifikovat. To znamená, že plátce musí platby poukazovat na správný účet a u každé z nich uvádět příslušný variabilní symbol (IČ zaměstnavatele). Kontrolní činnost zdravotních pojišťoven je primárně zaměřena na to, zda zaměstnavatelé správným způsobem vypočítají a následně odvedou za zaměstnance zdravotní pojišťovně pojistné podle zákona. Proto je prvořadým úkolem zaměstnavatele správně stanovit vyměřovací základ (tedy se započtením všech položek příjmu podléhajících povinnosti placení pojistného) a včas uhradit příslušnou částku na účet určený zdravotní pojišťovnou. K uvedenému ještě doplňuji, že od roku 2013 není ve zdravotním pojištění stanoven maximální vyměřovací základ ani u zaměstnavatele (zaměstnance), ani u OSVČ. Zaměstnavatelé tedy odvádějí pojistné z každého (jakkoli vysokého) příjmu zaměstnance. OSVČ tímto nemají stanovenu ani horní hranici zálohy, ani výši roční částky pojistného.
Souběh zaměstnání s výkonem samostatné výdělečné činnosti
V případě souběhu zaměstnání s podnikáním je důležité, která činnost je pro pojištěnce hlavním zdrojem jeho příjmů. V této (hlavní) činnosti musí být dodrženo zákonné minimum, což je zajištěno tím, že buď zaměstnavatel odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu platného pro zaměstnance nebo OSVČ hradí alespoň minimální zálohy.
Je-li samostatná výdělečná činnost vedlejším zdrojem příjmů, není povinností takto podnikající osoby platit zálohy a pojistné se doplácí jednorázově do osmi dnů po dni, ve kterém byl nebo měl být podán Přehled o výši daňového základu za uplynulé zdaňovací období.
Zálohy na pojistné včetně doplatku je zapotřebí platit včas a ve správné výši, jinak zdravotní pojišťovna vyčíslí dlužné pojistné a návazně doměří i penále. V případě souběžných příjmů musí být pojištěnec z titulu všech svých činností pojištěn u jedné zdravotní pojišťovny.
S účinností od 1. ledna 2021 má pojištěnec řádně vyřešen svůj pojistný vztah i tehdy, pokud je jako podnikatel činný v paušálním režimu v rámci některého ze tří pásem. V měsíční platbě této osoby v rámci zvoleného pásma je zahrnuta daň a obě veřejnoprávní pojistná.
Pořadí plateb zdravotní pojišťovně
Především z důvodu porušení některé ze zákonných povinností může nastat situace, kdy bude zaměstnavatel pojistného povinen platit zdravotní pojišťovně platby různé povahy. V takovém případě musí respektovat jejich pořadí, které je zakotveno v § 15 odst. 2 z. č. 592/1992 Sb. Podle tohoto ustanovení platí, že má-li plátce pojistného vůči zdravotní pojišťovně více splatných závazků, je pořadí jejich splácení následující:
- pokuty
- přirážka k pojistnému
- nejstarší nedoplatky pojistného
- běžné platby pojistného
- penále
Vyskytují se případy, kdy plátce nedodržuje při řešení svých závazků toto zákonem stanovené pořadí. V takových případech je zdravotní pojišťovna oprávněna (ale nemusí) použít poukázanou platbu na úhradu svých pohledávek v souladu se zákonem. Pokud přistoupí k tomuto řešení a změní tak účel úhrady, musí plátci vzniklou skutečnost oznámit.
Pohledávky zdravotními pojišťovnami neuplatňované
Při vymáhání nízkých pohledávek by reálně mohlo dojít k situaci, že by náklady na jejich vymožení převýšily konečný výtěžek. Z finančního hlediska by se jednalo o počínání značně neefektivní, nehledě na pracnost s touto činností spojenou. Z tohoto důvodu stanovil zákonodárce částky pojistného a penále, které nelze z pohledu zdravotní pojišťovny vůči dlužníkovi uplatňovat. Nedoplatky pojistného, které do konce roku 2021 nepřesahovaly u příslušné zdravotní pojišťovny 50 Kč, se nevymáhaly. Od 1. ledna 2022 se hranice nevymáhané částky dlužného pojistného zvýšila na 200 Kč. Takové dlužné pojistné však zdravotní pojišťovna nadále eviduje a pokud vznikne další dluh, přičítá se dosud nevymáhaná částka k novému dluhu. V otázce penále je již dlouhodobě uplatňován odlišný postup. Penále se nepředepíše, nepřesáhne-li v úhrnu 100 Kč za kalendářní rok, takže k penále vzniklému v dalších letech se toto penále (tj. do 100 Kč) nepřipočítává.
Pokuty a penále
Neprovedení úhrady v souladu se zákonem zakládá nárok zdravotní pojišťovny na penále, jehož sazba je stanovena podle předpisů práva občanského o výši úroku z prodlení. Stejně se vyměřuje penále i samoplátcům – dlužníkům. Zatímco pokutu za porušení zákonných povinností zdravotní pojišťovna uložit může (ale nemusí), dlužné pojistné a penále je povinna uplatňovat v rámci desetileté promlčecí doby plošně vůči všem dlužníkům.
Závěrem
Zdravotní pojišťovny v rámci výkonu své úřední a kontrolní činnosti prověřují všechny plátce, kdy zjišťují, jestli mají tyto subjekty řádně zaplacené pojistné, resp. zálohy na pojistné u OSVČ. Nikdy však není na škodu občasná komunikace se zdravotní pojišťovnou v tom směru, že se dotazem přesvědčíte, zda máte vaše finanční povinnosti v pořádku. To platí především v situaci, kdy jste po určitou dobu evidováni v informačním systému zdravotní pojišťovny jako osoba samostatně výdělečně činná nebo osoba bez zdanitelných příjmů.

Další užitečné informace…
… nejen od tohoto autora se můžete dozvědět ve vzdělávacích a rekvalifikačních kurzech:
- Mzdové účetnictví pro praxi
- Mzdové účetnictví s praxí ve mzdovém programu