Zkušební doba je v zákoníku práce upravena v § 35 a § 66. Tento institut pracovního práva umožňuje zaměstnanci i zaměstnavateli ověřit, zda jim pracovněprávní vztah vyhovuje či nikoliv. Zaměstnanci umožní seznámit se s pracovními podmínkami a zaměstnavatel má naproti tomu možnost zhodnotit pracovní výkon zaměstnance. Právě z toho důvodu jsou zaměstnanci často ze zkušební doby nervózní.
Zákonodárce považuje tříměsíční zkušební dobu uvedenou v zákoníku práce (resp. šestiměsíční zkušební dobu, jedná-li se o vedoucí zaměstnance) za postačující a nedovoluje její další prodlužování.

Forma sjednání zkušební doby

Zkušební doba musí být mezi stranami pracovní smlouvy sjednána, nevyplývá tedy automaticky ze zákona a pokud sjednána není, v pracovněprávním vztahu se neuplatní.

Zákon stanoví povinnost sjednat zkušební dobu písemně, a to v pracovní smlouvě. Nedostatek písemné formy sankcionuje neplatností takového ujednání. Zkušební doba musí být sjednána právě a jen v pracovní smlouvě, nikoliv tedy v jiném typu smlouvy, například speciální dohodě o délce zkušební doby, manažerské či jiné smlouvě.

Nejpozdějším dnem, kdy lze zkušební dobu sjednat, je den nástupu do práce. Pracovní smlouvu zakotvující zkušební dobu lze tedy podepsat nejpozději v den nástupu, a to kdykoliv během tohoto dne. V případě, že by se zaměstnavatel rozhodl až později, že chce zkušební dobu uplatnit, nelze tak učinit formou dodatku k pracovní smlouvě. Je-li již pracovní smlouva podepsána, je jejím obsahem zaměstnavatel vázán.

Platně sjednaná je tedy zkušební doba pouze v případě, že je sjednána písemně v pracovní smlouvě, která je podepsána nejpozději v den nástupu do práce.

Délka zkušební doby

V souladu s § 35 odst. 1 nesmí být sjednaná zkušební doba delší než 3 měsíce. U vedoucích zaměstnanců dle § 11 zákoníku práce je možné ji sjednat až na 6 měsíců. Vedoucí zaměstnanci jsou ti, kteří mohou svým podřízeným stanovit a ukládat úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci.

Zkušební doba však nemůže být nikdy delší než ½ sjednané délky pracovního poměru. Pokud byl tedy pracovní poměr uzavřen na dobu 4 měsíců, lze zkušební dobu sjednat pouze na 2 měsíce. Zkušební dobu tedy lze uplatnit jak u pracovních poměrů ne dobu neurčitou, tak na dobu určitou.

Judikatura dále dovodila, že pokud je délka zkušební doba sjednána v rozporu s těmito pravidly anebo není délka ujednána vůbec, platí následující:

• Zkušební doba činí 3 měsíce (resp. 6 měsíců u vedoucích zaměstnanců), pokud byla zkušební doba sjednána, ale nebyla ujednána její délka.
• Zkušební doba se zkracuje na 3 měsíce (resp. 6 měsíců u vedoucích zaměstnanců), pokud byla v rozporu se zákonem sjednána zkušební doba delší a pracovní poměr trvá alespoň 6 měsíců (resp. 12 měsíců u vedoucích zaměstnanců).
• Zkušební doba se zkracuje právě na ½ doby, na níž byl pracovní poměr uzavřen.

V každém případě lze sjednat též zkušební dobu kratší, anebo zkušební dobu dodatečně vzájemnou dohodou zrušit nebo zkrátit.

Dodatečné prodloužení však není možné, ani kdyby s tím obě strany souhlasily. V jednom a téže pracovním poměru ji lze sjednat pouze jednou. Došlo-li by k přeložení na jinou práci, jedná se o změnu pracovního poměru a tedy platí, že zkušební dobu znovu sjednat nelze.

Jediný případ, kdy dochází ze zákona k automatickému prodloužení zkušební doby, je prodloužení o dobu celodenních překážek v práci, pro které zaměstnanec práci nekoná. Jedná se například o dočasnou pracovní neschopnost anebo jiné překážky v souladu se zákoníkem práce nebo nařízením vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci.

Zrušení pracovního poměru ve zkušební době

Účelem institutu zkušební doby je umožnit stranám, aby se mohly rozloučit rychleji a bez zbytečných formalit, pokud zjistí, že jim pracovní poměr nevyhovuje.

Právní jednání, jímž bude pracovní poměr zrušen se bude nazývat „zrušení pracovního poměru ve zkušební době“, nikoliv „výpověď z pracovního poměru ve zkušební době“, jak je někdy chybně uváděno. Ve zkušební době je totiž možné rozloučit se ze dne na den a neuplatní se výpovědní doba stanovená zákonem, stejně jako se neuplatní zákonný zákaz výpovědi dle § 53 zákoníku práce. Z takovéhoto ukončení pracovního poměru též zaměstnanci nenáleží odstupné.

Proto lze během zkušební doby pracovní poměr zrušit, a to z jakéhokoliv důvodu i bez uvedení důvodu. Tuto možnost má jak zaměstnanec, tak zaměstnavatel. Na straně zaměstnavatele nesmí mít důvod diskriminační povahu. Vzhledem k tomu, že pracovní poměr lze zrušit ve zkušební době i z důvodů, na které by se jinak vztahoval zákaz výpovědi, například s těhotnou ženou a dočasně práce neschopným zaměstnancem (s výjimkou prvních 14 dnů pracovní neschopnosti) a zaměstnavatel nemusí své rozhodnutí odůvodňovat, bylo by ale prokázání diskriminačního záměru nadmíru problematické.

Zrušení pracovního poměru ve zkušební době je nutno učinit písemně a doručit druhé smluvní straně, a to nejpozději poslední den zkušební doby. Pak pracovní poměr zaniká okamžitě, anebo ke dni, který byl stanoven.