Odstupné slouží zaměstnanci jako kompenzace za nezaviněnou ztrátu výdělku a má mu pomoci finančně překlenout dobu od ukončení původního pracovního poměru do okamžiku, kdy si najde nový zdroj příjmů. V některých případech je v zákoníku práce zakotvena povinnost vyplacené odstupné vracet. Kdy taková situace může nastat?

Výpověď ze zákonem stanovených důvodů

Zaměstnanci náleží odstupné v zákonné výši, byla-li mu dána výpověď z přesně vymezených důvodů. Právo na odstupné má však zaměstnanec i v případě, že byla z týchž důvodů uzavřena dohoda o ukončení pracovního poměru. Nabídkou dohody namísto výpovědi se tak zaměstnavatel nemůže povinnosti vyplatit odstupné vyhnout.

Výpovědními důvody, z nichž náleží odstupné, jsou zrušení zaměstnavatele nebo jeho části, přemístění zaměstnavatele nebo jeho části a výpověď pro nadbytečnost zaměstnance z organizačních důvodů. Specifická je situace, kdy je pracovní poměr ukončován z důvodů, že zaměstnanec nesmí podle lékařského posudku dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo ohrožení touto nemocí nebo po dosažení maximální přípustné expozice. Pokud by se však zaměstnavatel své odpovědnosti u pracovního úrazu nebo nemoci z povolání zprostil, zaměstnanec by nárok na odstupné pozbyl.

V případě, že je pracovní poměr ukončován s větším počtem zaměstnanců během 30 kalendářních dnů, je nutné zkoumat, zda se neuplatní též právní úprava hromadného propouštění v souladu s § 62 zákoníku práce.

Výše odstupného

Zákonná výše odstupného činí:

• jeden průměrný měsíční výdělek, trvalo-li zaměstnání méně než 1 rok,
• dva průměrné měsíční výdělky, trvalo-li zaměstnání alespoň 1 rok a méně než 2 roky,
• tři průměrné měsíční výdělky, trvalo-li zaměstnání alespoň 2 roky a více.
  Pokud dochází k ukončení pracovního poměru z důvodů uvedených v § 52 písm. d), tj. ze zdravotních důvodů, má zaměstnanec nárok na odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku.
  Za dobu trvání pracovního poměru se přitom počítá i doba trvání předchozího pracovního poměru u stejného zaměstnavatele, a to za předpokladu, že pauza mezi dvěma pracovními poměry nebyla delší než 6 měsíců.
  Zaměstnavatel může zaměstnanci ve vnitřním předpise anebo prostřednictvím kolektivní smlouvy přiznat vyšší odstupné (například za odpracované roky) anebo tzv. další odstupné (z jiných než zákonných důvodů).

K povinnosti vyplacené odstupné vracet

Odstupné má plnit kompenzační funkci – zaměstnavatel jím zaměstnanci kompenzuje ztrátu výdělku. Okolnosti se ale mohou změnit a zaměstnanec znovu nastoupit k témuž zaměstnavateli nebo jeho právnímu nástupci.

Nejčastějším příkladem je situace, kdy je zaměstnanci dána výpověď pro nadbytečnost v důsledku organizačních změn, přičemž zaměstnavatel následně zjistí, že se bez zaměstnance neobejde. V takovém případě mu může nabídnout, aby znovu nastoupil do pracovního poměru na jinou pracovní pozici anebo alespoň vypomáhal na základě dohody o pracovní činnosti.

Pokud k tomu dojde dříve, než uplyne doba určená počtem násobku průměrných výdělků, v nichž dostal odstupné, je zaměstnanec povinné odstupné nebo poměrnou část vrátit. Obdržel-li tedy zaměstnanec odstupné ve výši tří průměrných měsíčních výdělků, mohl by k zaměstnavateli znovu nastoupit až po třech měsících.

Poměrná část odstupného se dle zákoníku práce určuje podle počtu kalendářních dnů od nového nástupu do zaměstnání do uplynutí doby určené počtem násobků průměrných výdělků. Do stanovené doby se počítá nejen zákonné odstupné, ale též počet násobků průměrných měsíčních výdělků vyplacený jako vyšší odstupné (například v souladu s kolektivní smlouvou).

V případě, že tedy zaměstnanec ukončí pracovní poměr k 31. 12., přičemž jsou mu vyplaceny čtyři průměrné měsíční platy (tři v souladu se zákoníkem práce a jeden navíc dle kolektivní smlouvy), a následně znovu nastoupí k zaměstnavateli 1. března do pracovního poměru anebo na základě dohody o pracovní činnosti, vychází se při výpočtu poměrné části odstupného z doby mezi 1. březnem a 30. dubnem. Vyplacené odstupné mělo zaměstnanci pokrýt čtyři měsíce, ale zaměstnanec nastoupil k původnímu zaměstnavateli již po dvou měsících. Bude povinen vrátit odstupné za zbývající dva měsíce.

Uvedená povinnost vracet odstupné se však nevztahuje na práci vykonávanou na základě dohody o provedení práce. Na tu může zaměstnanec pracovat, a to bez omezení výše výdělku ihned po skončení původního pracovního poměru.