Bude to znít jako otřepaná fráze, ale vzdělání považuji za nutný předpoklad každého úspěšného podnikání. Nemám však na mysli sbírání akademických titulů a všemožných certifikátů. Dobré vzdělání je takové, které mi pomáhá v tom, co dělám, a umožňuje odvádět lepší a kvalitnější práci. Vyučený řemeslník, který si „na stará kolena“ dodělá maturitu, aby si tak doplnil teoretické znalosti a dozvěděl se poslední trendy svého oboru, má podle mě lepší vzdělání než vysokoškolák s červeným diplomem, který v praxi využije jen zlomek toho, co se ve škole naučil.

V mnoha případech se mi dokonce osvědčilo vzdělávání „naruby“, tedy nejprve praxe a potom teorie. Ke studiu odborné literatury a absolvování přednášek a seminářů jsem se často dostal až na základě potřeby vyvolané praxí. Teprve pak jsem měl naprostou jistotu, že studuji opravdu to, co má smysl.

A úplně nejvíce se toho vždy naučím od mistrů nejpovolanějších, od svých kolegů, obchodních partnerů, dokonce i zákazníků, kteří jsou úspěšní ve svém oboru. Ten, kdo tvrdí, že se v nějaké oblasti nemůže nic nového naučit, ten by se měl vážně zamyslet nad změnou povolání. Nemá už totiž co nového nabídnout.

Také věřím tomu, že nejlepší způsob, jak vzdělávat a vychovávat, je jít ostatním příkladem. Proč bych měl následovat někoho, kdo říká něco jiného, než si skutečně myslí? Měli bychom se přeci hodnotit na základě našich skutků, dosažených výsledků, a nikoliv podle toho, co říkáme a jak to říkáme.

Ke svým dodavatelům se proto chovám tak, jak chci, aby se ke mně chovali moji zákazníci. Jednám na rovinu, pokud jsem spokojen, tak chválím, když se mi něco nelíbí, tak to řeknu. A za kvalitu, rychlost a spolehlivost jsem ochoten zaplatit víc, než stojí ve smlouvě. Dobré práce svých dodavatelů si vážím, protože bez nich bych mohl svůj podnik rovnou zavřít.

Pokud však jako zákazník nejsem s něčím spokojen, svého „kolegu“ podnikatele na to slušně upozorním. Když ani pak nedojde k nápravě nebo je můj požadavek nadále ignorován, použiji tu nejúčinnější a nejjednodušší výchovnou metodu. Nekoupím.

Přečtěte si prosím znovu a pozorně předchozí odstavec, je to jedno z nejdůležitějších sdělení všech mých příspěvků. Málokdo si to uvědomuje, ale „právo nekoupit“ je ten nejúžasnější dar tržní ekonomiky. Nástroj, který dokáže spolehlivě měnit chování výrobců, dodavatelů, prodejců i celých obchodních řetězců. A bez vynaložení nejmenšího úsilí a pronesení jediného slova.

Možnost nekoupit považuji za jednu ze základních hodnot svého podnikání. Pokud chci toto své právo sám využívat, musím ho dopřát také všem svým zákazníkům. Jinak nemůže mé podnikání nikdy fungovat. A jak toto své právo využíváte vy?