Vždy jsem chtěl být dokonalý. Dokud jsem si nebyl jistý, že mám vše perfektně připraveno, znovu a znovu jsem si to opakoval, vylepšoval a ptal se na názor ostatních. Většinou jsem to dělal tak dlouho, až jsem propásl tu nejlepší příležitost to použít. Také jsem se neskutečně bál, abych neudělal chybu. To mě často natolik svazovalo, že jsem nakonec neudělal nic. A mnohokrát jsem dostal báječný nápad, ale když jsem ho chtěl realizovat, vynořilo se tolik překážek a problémů, že z nápadu nakonec zůstala jen matná vzpomínka.

Dnes už netvrdím, že jsem nejlepší, nejrychlejší nebo nejdokonalejší, že jsem jednička na trhu. Prostě odvádím kvalitní a poctivou práci, z případných chyb se pokouším dělat přednosti a své nápady beru jako „zlepšovací návrhy“. Snažím se věci dělat vždy jinak, nově a vlastně poprvé. Jak potom mohu vědět, kdy to bude dokonalé? Jak mám poznat, zda dělám nějakou chybu? A jak bych mohl znát překážky, které se teprve objeví?

Být jednička na trhu je jistě úctyhodné, místo radosti z práce má však taková jednička neustále strach, že ji někdo o její prvenství připraví. A strach rozhodně není dobrým rádcem podnikatele. Také já mám občas z něčeho obavy, musím učinit nepříjemné rozhodnutí nebo vyřešit obtížný úkol, který před sebou valím jako těžký balvan. Když nevím, jak do toho, tak prostě začnu. Udělám první malý krok, zvednu telefon nebo napíšu e-mail. A je v podstatě jedno, že nevím, kudy přesně půjdu. Důležité je, abych věděl, kam chci dojít.

Několikrát se mi už stalo, že mě někdo oslovil s požadavkem na práci, kterou jsem nikdy předtím nedělal, nebo se zdála nad mé možnosti. Nejprve jsem takové zakázky odmítal s tím, že nemám potřebné technické vybavení nebo že je to příliš náročné na realizaci. Postupně jsem ale dospěl k tomu, že právě taková práce je vlastně nejzajímavější a posouvá člověka dále.

Pokud dnes takový požadavek obdržím, vyžádám si na odpověď trochu času, vše v klidu promyslím a navrhnu takové řešení, pod které se mohu podepsat. Znáte to přísloví „nebrat si příliš velké sousto“? Myslím si, že je lepší vzít si občas větší sousto a déle žvýkat, než zemřít hlady. Když totiž dělám to, co mě baví, co umím a z čeho mám radost, i z té největší překážky se nakonec stane zajímavá zkušenost, která mě posune dále.