Ano, souhlasím s vámi, podnikat „zadarmo“ se nedá. Musíte nakupovat materiál, služby, platit zaměstnance, energie a telefony. A také generovat nějaký ten zisk, z něhož pak budete financovat další rozvoj vašeho podniku. Pochybuji však, že jenom s přepočítáváním peněz a kreslením rostoucích grafů si do budoucna vystačíme.

Baťa kdysi řekl: „Kdo se honí za penězi, ten je nikdy nedohoní. Hleďte si práce, dělejte ji lépe než soused. Peníze za vámi přiběhnou samy“. Občas se mi stane, že je potřeba pro zákazníka udělat něco nad rámec rozpočtu nebo dokonce chvíli pracovat „zadarmo“. A to jsou právě ty situace, kdy dělám práci lépe než soused. Prostě nejprve zákazníkovi vyhovím, udělám, co považuji za správné a finanční záležitosti řeším až následně. Samozřejmě s ohledem na délku naší spolupráce a finanční náročnost takové operace.

Nevím, zda mám jen štěstí na zákazníky, ale zatím jsem o své „investované“ peníze nikdy nepřišel. Naopak, když jsem obětoval něco ze své marže, dostal jsem třeba i další zakázku nebo získal dalšího spokojeného zákazníka. A to je pro mě mnohem cennější než okamžitý zisk.

Dokonce si myslím, že práce je dar, který by se neměl za žádných okolností odmítat. Proto, když nemám zrovna žádnou zakázku a sedím v kanceláři tak říkajíc „bez užitku“, jsem ochoten pracovat i pod cenou. Že tím poškozuji svou cenovou strategii? No, pokud jsou mé ceny v pořádku, dříve nebo později budu zase pracovat za svou obvyklou sazbu. A pokud žádnou takovou zakázku nezískám, pak právě „podcena“ odráží reálnou ochotu trhu mi zaplatit. Toť malá exkurze do problematiky nabídky a poptávky.

Samozřejmě, že nemohu dopustit, aby se z mého podniku stal dobročinný spolek. Vždy zvažuji ekonomické dopady svého jednání a činnostem, které by mi mohly dlouhodobě generovat ztrátu, se raději obloukem vyhnu. Zkusíte uhodnout, kdo svým zaměstnancům vštěpoval, že „každé hospodaření, které vykazuje pasivum, je úpadkem mravním“? Ano, byl to ten samý pán, jehož jsem citoval již v úvodu.