V praxi dochází k situacím, kdy skutečnosti vzniklé u zaměstnance buď ovlivňuji anebo naopak  neovlivňují stanovení vyměřovacího základu pro odvod pojistného zaměstnavatelem. Z pozice zaměstnavatele je zásadní vyhodnotit, zda musí nebo nemusí dodržet minimální vyměřovací základ při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc.

• Pokud nastanou skutečnosti snižující minimum na poměrnou část podle § 3 odst. 9 z. č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pak musí být přihlédnuto k vypočtené výši poměrného minima.
• A pokud zaměstnanec patří mezi osoby vyjmenované v § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb., pro které minimum ve zdravotním pojištění neplatí, pak zaměstnavatel odvede pojistné ze skutečné výše příjmu, tedy z částky i nižší než minimální vyměřovací základ 20 800 Kč, případně může být vyměřovací základ stanoven i v nulové hodnotě. Tento postup však musí mít zaměstnavatel podložen příslušným dokladem.

Pro plnění povinností zaměstnavatelem je důležité, zda se osoba považuje z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance. Osoba je ve zdravotním pojištění zaměstnancem tehdy, pokud jí plynou nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle § 6 z. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP). Zaměstnání ve zdravotním pojištění vzniká, pokud osoba jako zaměstnanec vykonává pro zaměstnavatele činnost a je-li jí za výkon této činnosti zúčtován příjem zdaňovaný podle § 6 ZDP, mimo výjimek daných zákonem. 

V době nemoci (přesněji – v době čerpání pracovního volna pro důležité osobní překážky v práci na straně zaměstnance podle § 191 zákoníku práce) kratší než celý kalendářní měsíc se minimální vyměřovací základ snižuje na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů. To znamená, že alespoň poměrné minimální pojistné musí být odvedeno za ty kalendářní dny, ve kterých nemoc netrvala. Snížení minimálního vyměřovacího základu platí po celou dobu nemoci bez ohledu na to, zda má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy nebo na nemocenské z nemocenského pojištění.

Pokud se na zaměstnance (a na zaměstnavatele jako plátce pojistného) vztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, resp. jeho poměrnou část, musí být toto zákonné minimum v příslušném kalendářním měsíci dodrženo v podstatě bez ohledu na dobu trvání například neomluvené absence. Minimální vyměřovací základ vychází z minimální mzdy.

Situace z praxe

Zaměstnanec nastoupil do zaměstnání na základě pracovní smlouvy ve čtvrtek dne 2. 10. 2025. Pracoval dva dny (čtvrtek a pátek), Příjem za tyto dva dny činil 4 200 Kč. Od 6. 10. byl uznán práce neschopným a jeho pracovní neschopnost (podložená neschopenkou) trvala do 23. 10. včetně tohoto dne. Následujícího dne 24. 10. však do zaměstnání nenastoupil a po několikadenním řešení jeho opětovného nástupu do práce zaměstnavateli sdělil, že již nadále u něho nehodlá pracovat a pracovněprávní vztah byl ukončen dohodou k datu 31. 10. Za období od 24. 10. do 31. 10. vykázal zaměstnavatel zaměstnanci neomluvenou absenci. Jaký je za této situace postup zaměstnavatele v souvislosti s placením pojistného na zdravotní pojištění? 

Při řešení tohoto případu musí být vzato v úvahu několik skutečností.

Z ustanovení § 3 odst. 9 písm. a) a b) zákona č. 592/1992 Sb. vyplývá, že se minimální vyměřovací základ zaměstnance snižuje na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů, pokud zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období kalendářního měsíce, a také tehdy, pokud bylo zaměstnanci poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci (v tomto případě nemoc). Při stanovení vyměřovacího základu zaměstnance musí být vzato v úvahu více aspektů, a sice počet kalendářních dnů:

• výkonu práce včetně navazující soboty a neděle (4)
• nemoci (18)
• neomluvené absence (8)
• trvání zaměstnání v říjnu (30)

Na základě těchto skutečností musí být při odvodu pojistného za měsíc říjen dodržena poměrná část minimálního vyměřovacího základu za kalendářní dny výkonu práce a trvání neomluvené absence 8 320 Kč [(12:30) x 20 800], vztaženo k počtu kalendářních dnů trvání zaměstnání v daném měsíci.

Jelikož zúčtovaná hrubá mzda za říjen nedosahuje této hodnoty poměrného minima, musí zaměstnavatel provést dopočet a doplatek pojistného do poměrné části minimálního vyměřovacího základu 8 320 Kč následovně:

• Při sazbě 13,5 % z částky 8 320 Kč musí zaměstnavatel zaplatit za zaměstnance pojistné zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn, v částce 1 124 Kč (8 320 x 0,135).
• S ohledem na příjem (4 200 Kč) činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy částku 567 Kč.
• Jedna třetina (189 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (378 Kč) pak zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků.
• Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu (viz výše).
• Aby zaměstnavatel postupoval v souladu se zákonem, musí ještě provést doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 4 120 Kč (8 320  – 4 200), tj. 557 Kč.
• Tento doplatek, tedy 557 Kč, platí podle zákona zaměstnanec, na zaměstnavatele obecně povinnost jeho úhrady přechází pouze za situace, kdyby byl vyměřovací základ nižší z důvodu překážek v práci na straně zaměstnavatele ve smyslu ustanovení § 207 až § 209 zákoníku práce.

Z celkové částky pojistného 1 124 Kč je zaměstnanci sraženo 746 Kč (189 + 557), zaměstnavatel hradí 378 Kč.

Ke dni ukončení pracovněprávního vztahu (31. 10.) odhlásí zaměstnavatel zaměstnance u příslušné zdravotní pojišťovny.

Za této situace má zaměstnanec vyřešen svůj pojistný vztah v měsíci říjnu, v průběhu listopadu a dalších měsíců však již musí být evidován (alespoň jeden den) u své zdravotní pojišťovny v některé z těchto kategorií:

• zaměstnanec v zaměstnání ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
• osoba samostatně výdělečně činná (s možností výkonu podnikatelské činnosti v paušálním režimu),
• osoba, za kterou je plátcem pojistného stát (například uchazeč o zaměstnání).

Pokud pojištěnec nevyužije některou z těchto možností, stává se ve zdravotním pojištění od 1. 10. tzv. osobou bez zdanitelných příjmů s povinností platit pojistné jako samoplátce, v roce 2025 ve výši 2 808 Kč měsíčně.

Kdyby se však jednalo o zaměstnání na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce, pak by se osoba vzhledem k výši příjmu (4 200 Kč) nestala ve zdravotním pojištění zaměstnancem. Zaměstnavatel by ji jako zaměstnance u zdravotní pojišťovny nepřihlašoval a pojištěnec by si již za říjen musel řešit své pojištění u zdravotní pojištění ve smyslu výše uvedeného.