Jak jsem se naučil chytat ryby

Někdo moudrý kdysi prý řekl: „Mohu dát hladovému rybu, pak ještě jednu, a zítra zase. Zůstane hladový, závislý a chudý. Naučím-li jej však ryby chytat, pak jsem mu pomohl k nezávislosti a dobrému životu…“

Také já jsem si pravidelně chodil pro svou rybu. Měl jsem výborně placené místo v nadnárodní korporaci, svou práci dělal vždy tak, jak nejlépe jsem dovedl a věřil, že si tím zajistím uznání a perspektivu dalšího profesního rozvoje. Koupil jsem byt na hypotéku, auto na leasing a dovolenou bez obav platil kreditní kartou. Zdálo se, že nic na světě nemůže zastavit moji úspěšnou kariéru.

Ale zastavilo. Byl jsem to já sám. Měl jsem čím dál tím naléhavější pocit, že nejdu správným směrem, že dělám něco jiného, než opravdu chci. A abych to našel, začal jsem používat „vlastní rozum“, snažil se změnit zažité neefektivní postupy nebo prostě jen odmítal dělat to, co jsem nepovažoval za přínosné a smysluplné.

Takový přístup se nesetkal s pochopením mého zaměstnavatele a zcela logicky skončil výpovědí. Cítil jsem se zrazen a podveden, chtěl jsem být přeci ten kreativní a iniciativní pracovník, co chce věci dělat jinak? Můj svět „pozitiv a sociálních jistot“ se zhroutil jako domeček z karet. Byl jsem nucen prodat byt a přestěhovat svou rodinu do pronájmu. Splatit dluhy, vypovědět zbytečné pojistné smlouvy a bance vrátit kreditní karty. Tenkrát jsem si to ještě neuvědomoval, ale stál jsem před jedním z nejdůležitějších rozhodnutí svého života.

Pochopil jsem, že své chlebodárce, nadřízené ani kolegy nezměním, ale pokud se chci pohnout z místa, musím nejprve změnit sám sebe. Proto jsem se rozhodl nepokračovat dále v kariéře zaměstnance, ale vykročit do světa, o němž jsem vůbec nic nevěděl, a který jsem do té doby považoval spíše za místo pro šílence a dobrodruhy. Začal jsem samostatně podnikat.

A aby toho nebylo málo, pokusil jsem se téměř o nemožné. Živit se tím, co jsem nikdy nestudoval, v čem jsem neměl žádnou praxi, žádnou zkušenost, dokonce ani kontakty a reference. Vyzkoušet si na vlastní kůži, jestli lze začít úplně od začátku a být úspěšný v tom, co člověka baví, pro co má talent a čemu z celého srdce věří.

Kdybych mohl tenkrát na jeden jediný den zakusit to, co zažívá člověk, odkázaný jen sám na sebe, bez zázemí zavedené firmy a bez jistoty jakéhokoliv příjmu, pravděpodobně bych se k tomuto kroku nikdy neodhodlal. Nyní však vím, že to bylo moudré rozhodnutí a tuto zkušenost bych nevyměnil za nic na světě. Tehdy jsem sice ztratil zaměstnání, přišel o majetek, úspory a ocitl se v naprosté nejistotě. Naučil jsem se však něco, co mě žádný z mých zaměstnavatelů naučit nemohl. Naučil jsem se chytat ryby.