Původ novoročních předsevzetí

Přestat kouřit. Začít hubnout. Více sportovat. Zdravěji jíst (a pít). Naučit se cizí jazyk. Vydělat více peněz nebo udělat zásadní změny ve svém profesionálním směřování. Najít si novou lásku. Číst více knih (a méně koukat) na televizi. Vyměnit kompletně šatník. Dokončit rozdělaný úkol. To jsou některá z mnohých předsevzetí, která si k „prvnímu první“ příležitostně dáváme. Mnohá z nich ztroskotají, neboť statistika neúprosně říká, že jen málokterá z novoročních předsevzetí ustojí první lednové týdny. Některá skutečně přetrvají a dojdou svého naplnění. Všechna však vycházejí ze stejné lidské potřeby oddělit staré od nového, minulé od budoucího. Vyznačit v běhu času jasně zřetelnou dělící čáru. Distancovat se od toho starého a minulého. Uzavřít etapu uplynulou a s nadějí vyhlížet to nové a budoucí. Optimismus spojený s novými a lepšími počátky není v lidské civilizaci žádnou objevnou novinkou technologického věku. Naděje v očekávání spojená s novými počátky, kterou symbolizují právě novoroční předsevzetí, byla vlastní již antickým Římanům, k nimž můžeme původ tradice novoročních předsevzetí vysledovat.

Zvyk dávat si novoroční předsevzetí se traduje již od dob Římské říše

1. ledna nejvyšší představitelé Říma obnovovali svá předsevzetí zůstat loajální vůči republice a přísahali věrnost císaři. Slib byl součástí velké ceremonie, která se odehrávala na Kapitolu (nejmenším a nejznámějším ze sedmi pahorků, které tvoří město Řím, centru a symbolu moci starověkého Říma) za účasti legií a byla spojena s obětováním bohům. Smyslem a účelem tohoto rituálu bylo obnovení slibů občanů se státem a bohy. Součástí oslav bylo i symbolické zakončení uplynulého roku a slavnostní vykročení do nového roku. Při této příležitosti se Římané obdarovávali sladkým ovocem a medem a vzájemně si žehnali do nového roku.

Symbolický rámec novoročních ceremonií tvořily oslavy svátku římského boha Januse. Boha „dvou tváří“, z nichž jedna hledí do minulosti a druhá do budoucnosti. Janus byl bohem dveří, vrat, prahů a bran. Symbolizoval začátky a konce i přechody z jednoho stavu do druhého (např. přechodu z dětství do dospělosti nebo přeměnu minulosti v budoucnost). Uctíván byl jako bůh sklizně, času sázení, bůh svateb, narození a jiných počátků (např. přechodu z barbarství do civilizované kultury nebo přerodu vesnice v města). Současně byl ochráncem rodinných hodnot, domova, přátelství i civilizace. Na jeho počest byly dveře jeho chrámů otevřeny v době války a naopak byly zavřeny v době míru. Jeho jméno dalo označení i prvnímu měsíci roku, lednu, který Římané nazvali Januarius (z latinského názvu byla později odvozena označení měsíce ledna i v dalších evropských jazycích, např. anglicky January, německy Januar či francouzsky Janvier).

Další užitečné informace…

… nejen od tohoto autora se můžete dozvědět ve vzdělávacích a rekvalifikačních kurzech: