Kritizovat dovede každý, ale objektivně hodnotit, to je oříšek pro všechny hodnotitele pracovníků. 

Základní chybou v hodnocení pracovníků je zvolení špatných kritérií, podle nichž je hodnoceno. Avšak existuje i mnoho dalších chyb, mezi něž patří:

• přílišná shovívavost – k tomu může dojít například, když je hodnotiteli pracovník sympatický,
• přílišná přísnost – je pravým opakem shovívavosti, tedy pracovník dostává jen negativní hodnocení,
• tendence hodnotit středem stupnice – pokud hodnotitel dává pracovníku průměrné hodnocení, vyjadřuje tím ve skutečnosti fakt, že dotyčný pracovník nedělá v práci nic pořádně, ale vše půl na půl,
• tendence hodnotitele hodnotit pracovníky dle svého měřítka – hodnotit podle toho jak přistupuje k práci sám hodnotitel je veliká chyba, neboť každý člověk je individuální, něco mu jde lépe a něco hůře, „Nikdo není dokonalý,“
• halo efekt – jedná se o dojem, který udělal pracovník hned napoprvé a podle nějž je hodnocen, bez ohledu na to jestli se zlepšil, nebo zhoršil, lze říci, že se jedná o nálepku, která pracovníku zůstane,
• přihlížení k sociálnímu postavení, či příslušnosti – to by mělo být nepřípustné, avšak děje se velmi často vlivem předsudků,
• příliš kritická forma hodnocení – zapůsobí na hodnoceného pracovníka kontraproduktivně, což se odrazí i na jeho výkonu, hodnocení by proto v každém případě mělo být citlivé.

Mýlit se je lidské, je však důležité, aby práci hodnotitelů vykonávali profesionálně vyškolení zaměstnanci, kteří znají danou problematiku a její úskalí.